Maria Doychinova zjevně ráda zpívá. Proto jí asi stálo za to sehnat dohromady nové parťáky, když se po vydání debutového alba v roce 2009 její kapela Rampart rozpadla. Rampart se podařilo znovu rozhýbat, důkazem čehož budiž aktuálně vydané album „War Behest“. Nemám tušení, co Rampart předvedli na prvotině „Voice Of the Wilderness“. Vzhledem k tomu, že novinka sklízí podstatně zajímavější hodnocení než debut, tak se to asi ani nikdy nedozvím. Ono totiž „War Behest“ je záležitost pro celkem otrlé jedince.
Klasický (a poněkud archaický) heavy metal. To samo o sobě by snad ještě nemuselo nikoho odradit, ovšem když k tomu dodám, že v podání Rampart jde o poměrně syrově valivou záležitost bez jakéhokoliv zásadního nápadu, možná už i zarputilí příznivci zaváhají. Instrumentalistům to šlape bez problémů (dost se mi líbí intenzivně nazvučená basa, hrající dost důležitou roli), kytarová sóla sice občas zavánějí téměř dávnověkem (z pohledu hudebního vývoje) minulého století, ale aspoň se u nich cosi pozitivního děje a bicí sice hodně střízlivým a minimalistickým stylem, ale přece jen nahrávku pohání dopředu. Kamenem úrazu je právě Maria Doychinova a její záliba ve zpěvu.
To, že její hlas není zase až tak vzdálený třeba Juttě Weinhold, je asi jejím jediným pozitivem. Jinak je její projev bez chuti a bez zápachu, jednobarevný a bez emocí. Ba co hůř, když se poprvé ozve v „Army Of The Perfect“, díky jakési podivné exhibičnosti zní její vokál, jako by měla Maria potřebu nekoordinovaně kolísat v pásmu ohraničeném ultra a infrazvukem, a to bez ohledu na to, co se ve skladbě zrovna děje. Nejsvětlejší okamžiky?
Hostovské skřipky ve „Fire Circle“, maximálně oživující náladu a závěrečný závan dramatičnosti v „March On The Victory“ – podotýkám, že jde o outro, ve kterém Maria nezpívá, pouze recituje. Dokážu si představit, že za určitých okolností (nedostatek vitamínu M z důvodu nedostupnosti jakékoliv nahrávky jakékoliv konkurence) by hudba samotná mohla fungovat. Ale v téhle podobě mi (kromě „Fire Circle – ale jak už naznačeno, hlavní zásluha leží mimo štáb Rampart) v hlavě z „War Behest“ nic nezůstalo.
Tak jak neslavně dopadá hodnocení loňského filmového jmenovce, stejně tak dopadnou i bulharští heavy metaloví zástupci. Klasický heavík bez nápadu by ještě tak stačil na to, aby se Rampart v mém žebříku dostali kamsi k šedému průměru. Svérazný vokál Marie Doychinovi však album „War Behest“ sráží pod tuto hranici. Třeba to v Bulhárii funguje. Ale mě by vůbec neudivilo, kdyby do dalšího kola musela Maria znovu shánět nové odvážlivce…
|
