Třetí album od After Forever "Invisible Circles" z roku 2004 ve mně vyvolalo velmi rozporuplné pocity. O to větší strach jsem měl, co bude následovat. Kapela neváhala moc dlouho, a aby uspokojila věčně hladové fanoušky, připravila si pro ně velmi zajímavého nástupce, který dostal název "Remagine".
Hned při prvním poslechu je znatelná zásadní změna. Ještě nikdy se totiž v diskografii těchto symfoniků nevyskytovalo tolik skladeb, které by se pohybovaly kolem tří minut. Zvykem byly daleko delší kompozice a těch kratších bychom našli skutečně jen pár. Proto je toto album možná nejpřímočařejší a svým způsobem i nejpřístupnější. S tím ovšem logicky přichází daleko jednodušší hudební postupy. Kytarové riffy se už zdaleka tolik neobměňují a vlastně i celková rytmika není tak variabilní a komplikovaná. Tak například skladba "Come" je jedna z nejchytlavějších a nejpůsobivějších písní, co jsme od After Forever doposud mohli slyšet. Dokonce se mi poprvé stalo, že mi tato nizozemská formace připomněla finskou ikonu Nightwish, což ale nepovažuji za kdovíjakou tragédii. Bohužel můj pocit, že kapela ztratila svou osobitost, se ještě prohloubil. Jejich hudba totiž vždy skvěle fungovala až po delší době. Skladby z "Remagine" naopak působí už při prvním či druhém poslechu. To bude největší problém zvláště pro milovníky prvních dvou alb, protože jim se album určitě daleko rychleji oposlouchá. Pár výletů za určitou složitostí se sice občas koná, ale v daleko menším množství, než jsme byli zvyklí.
Jako vždy ale musím vyzdvihnout výtečnou Floor Jansen. Značné odbočení od progresivity ji totiž postavilo do středu pozornosti a nyní je ona ta, která táhne celé album. A nutno říct, že to zvládá bez problémů. Navíc se mi zdá, že zní ještě více operně, což přidává na bombastičnosti a epičnosti celé nahrávky. V pomalejších písních ("Strong") dokáže její hlas vyvolat husí kůži, ale uplatnění najde i v daleko tvrdších a rychlejších vodách ("Face Your Demons"). Navíc ke svému projevu dokázala přidat i potřebné emoce, což mi na předešlém počinu "Invisible Circles" trochu chybělo. Svoje místo zde nacházejí tradičně i extrémní vokály ("Living Shields"), které se však neobjevují už tak často. Čistý mužský vokál můžeme najít v poslední skladbě "Forever". Ta nám může na chvíli připomenout i starší tvorbu, a to hlavně díky vlivu arabské hudby.
Přesto mám pořád s novější verzí After Forever problémy. Myslím, že některé písně by sice solidně obstály i naživo, ale znalost předešlé tvorby mi prostě kazí celý dojem z nového směřování kapely. Zatímco pod "vedením" bývalého kytaristy a hlavního skladatele Marka Jansena (připomínám, že od jeho odchodu uplynuly už čtyři roky) měla jejich hudba největší sílu v celkové atmosféře a kompaktnosti, pod Sanderem Gommansem se mi zdá poněkud zmatená a nejistá. Pořád je sice k dostání mnoho nápadů, ale ty jako by nezapadaly do jednotného celku. Rozhodně to ale berte jen jako můj subjektivní pocit, nic víc.
"Remagine" dostane relativně vysoké hodnocení. After Forever totiž rozhodně nevydali něco, za co by se měli stydět. Jsem dokonce přesvědčený, že se najde hodně posluchačů, kteří budou z tohoto alba nadšení.
|
