Myslím, že německo-českou kapelu Die Happy v čele se zpěvačkou Martou Jandovou nemusím nijak dlouze představovat. Ostatně metaloví fanoušci je mohli už několikrát slyšet na festivalu Masters of Rock, a tak si svůj názor jistě udělali. Já osobně jsem je viděl v rámci jejich turné po ČR minulý rok v Plzni, kde jsem se ocitl úplnou náhodou. Letos se celé turné opakuje (a zároveň rozšiřuje na devět koncertů), a to nejspíš díky kladnému ohlasu z minulého roku. Stejný zůstává i výběr předkapel, které si od minule pouze vyměnily pořadí. Jako první se tedy představila rocková formace z České Třebové Nil a hned po nich Brňáci Gate Crasher.

Jaká škoda, že KD Šeříkovka nebyla v ten den úplně zaplněná. Ostatně stejný problém byl vlastně i loni. Když tedy skupina Nil začínala, přítomno bylo asi jen několik desítek lidí. Přesto se do toho celá kapela pustila s velkým nasazením a evidentně si s návštěvností nelámala hlavu. Středem pozornosti celého vystoupení byla bezesporu vokalistka Hanka Kosnovská, která se již tradičně prezentovala s velkou dávkou energie a typickou živelností. Dlouhovlasá talentovaná zpěvačka byla na pódiu skoro k nezastavení. Při jedné skladbě z něj dokonce seskočila a proběhla se celým sálem, což řadu lidí minimálně překvapilo. Při cestě zpět stačila ještě zakopnout o schody, to ji však ani trochu nerozhodilo a celou situaci vtipně okomentovala anglickou větou: „I hate fucking stairs!“ Přesto si myslím, že její hlasitý (místy až afektovaný) projev nemusí každému úplně sedět. Její hlas však považuji za velmi osobitý a vlastně si ji netroufnu ani s někým srovnávat.

Rockeři Gate Crasher, kteří mě minulý rok tolik nenadchli, už hráli pro trochu větší obecenstvo. Od jejich vystoupení jsem prakticky nic neočekával, přesto jsem byl mile překvapen. Moravská čtveřice vsadila (stejně jako na své nejnovější desce „Bitterfly“) na mateřskou češtinu a nutno říct, že to byl velmi dobrý tah. Jejich poctivá hudba se příjemně poslouchala a celkově navodila pohodovou atmosféru. Možná za to můžou šikovně naaranžované vokální linky. Zpívat totiž umí společně s frontmanem Ondrou ještě další dva členové (konkrétně kytarista Lukáš a baskytarista Macek). Nejvíc v hlavě mi asi utkvěla skladba „Ego“, a to asi díky chytlavému refrénu a zajímavému textu.

Předkapely zafungovaly, pojďme na hlavní hvězdu večera - Die Happy. Německá formace v živém provedení zní daleko „rockověji“ než na albech a troufnu si říct, že i zábavněji. V některých agresivnějších pasáží mi dokonce jejich kytarové riffy evokují myšlenky na některé nu-metalové kapely. Jednoduchá struktura skladeb a celková chytlavost však samozřejmě svádí k označení „poprock“. Přesto si myslím, že i milovníci tvrdší muziky jsou schopni Die Happy ocenit. Kromě kytarových riffů totiž dokáže pořádně přitlačit na pilu i Marta („Rebel In You“). Protože je ale její rejstřík daleko pestřejší, dokáže zazpívat i velmi něžně, což potvrdila v pomalých skladbách za doprovodu akustické kytary. Navíc Martu zdobí neskutečně velká dávka pozitivní energie, která je silně nakažlivá. Během těch největších hitů („Supersonic Speed“ či „Survival“) tak diváci hromadně skákali a zpívali společně s ní. Vlastně celkovou komunikaci s diváky má zkušená zpěvačka v malíku. Německé kvarteto si však připravilo i pár překvapení. Zhruba v polovině vystoupení kapela zahrála jako vsuvku úryvek z písně „The Pretender“ od Foo Fighters a na samotném konci se rozloučili s legendárním refrénem ze skladby „God Gave Rock & Roll To You“ od Kiss.

Koncert Die Happy mohu tedy s klidným svědomím doporučit všem příznivcům přímočaré rockové hudby. Škoda jen, že se v Plzni nesešlo více lidí (nejspíš kvůli vysoké ceně lístků), protože tato akce by si zaplněný klub rozhodně zasloužila!