Génius nebo šílenec? Nejpravděpodobněji obojím je Devin Townsend, umělec, kterého zná snad každý metalový fanda. Mnozí ho zaregistrovali díky již neexistující formaci Strapping Your Lad, starší generace si ho určitě pamatuje už z roku 1993, kdy tehdy jako jednadvacetiletý zpíval na desce "Sex & Religion" od Stevea Vaie (všem, co neslyšeli, doporučuji). Já osobně jsem na něj poprvé narazil až díky jeho sólovým projektům, z nichž ten současný má název Devin Townsend Project. V těchto projektech (a nejen v nich) se Devin vždy snažil hodně experimentovat a pohrávat si s různými hudebními žánry. Předchozí desky „Ki", „Addicted", „Deconstruction" a „Ghost" jsou toho pravým důkazem. Novinka „Epicloud" pak čerpá z oné čtveřice jenom to nejlepší.
První slovo, co mě v souvislosti s jeho aktuální tvorbou napadá, je vyrovnanost. Devin se totiž už dávno zbavil všech svých závislostí a duševních problémů. Z hudby je poznat, že autor je inteligentně smýšlející umělec se smyslem pro humor, který má leccos za sebou. Na „Epicloudu" tak uslyšíme nejen věci již dříve použité, ale i momenty dosud nevyužité. Určitě nás tedy nepřekvapí kombinace popově líbivých refrénů s progmetalovými postupy, které jsou navíc zasazeny do nesmírně chytlavého a epického hávu. Rozhodně ale toto Devinovo pojetí neberu jako snahu po komerčnosti. Naopak mu to všechno věřím, a to od první až do poslední skladby. Z nových věci vás určitě překvapí gospelový sbor, který je slyšet třeba hned v úvodním intru „Effervescent!“, ale také smyčce nebo třeba lesní roh.
Ovšem těch inspirací a prvků je k dispozici daleko více a žádný z nich se nevynoří hned při prvním poslechu. Devin koketuje s žánry jako new age, ambient, elektronická hudba, ale zároveň nezapomíná na metalový základ, zde v podobě hutných kytarových riffů a výrazné rytmiky (mimochodem, klobouk dolů před bubeníkem Ryanem van Poederooyenem). Ovšem celá směsice nepůsobí ani trochu přeplácaným či nuceným dojmem. Naopak, všechny zmíněné prvky do hudby zapadají, jako by vedle sebe existovali odjakživa.
Složit poklonu musím také chytře napsaným vokálním linkám. Samotný Devinův hlasový rejstřík je jeden z nejpestřejších na metalové (či rockové) scéně a zde to potvrzuje se vším všudy. Opravdu majestátně zní třeba v atmosférické (skoro až „anathemovské“) baladě „Where We Belong“, kde zpívá společně se sborem, a ta harmonie a souznění je opravdu ohromující. Vedle něho se již tradičně objeví také excelentní a zkušená Anneke van Giersbergen (ex-The Gathering), což podtrhává mojí maximální spokojenost.
Myslím, že není třeba dále cokoli rozvíjet. Vím, že hodnocení je extrémně kladné, ale nejde jinak. „Epicloud“ je mým adeptem na nejlepší album roku. Je bombastické, extrémně chytlavé, ale zároveň inteligentní a promyšlené. Je asi tak šíleně geniální jako Devin Townsend.
|
