CITRON, METALINDA, LORETTA - 2. 3. 2024 - KD Šeříková, Plzeň
Audi: Bartoň a Vlasák odešli z Citronu kvůli...

ACCEPT - Humanoid
ja jsem jsi tu desku pustil s nadsenim ale po 4...

ACCEPT - Humanoid
Za Humanoida bych akceptoval :-) hodnocení přesně...

ACCEPT - Humanoid
Tak tohle se asi nedá hodnotit. V podstatě mají...

ACCEPT - Humanoid
A cenu za najvtipnejšiu recenziu získava:

PEARL JAM - Dark Matter
Savarip: bavil som sa s tebou tupče? :-)

PEARL JAM - Dark Matter
Současná produkce Pearl Jam mi není nikterak...

PEARL JAM - Dark Matter
to Demonick: člověče už si přešlápni, tys to...

PEARL JAM - Dark Matter
Moje velice oblíbená kapela. Je pravda, že...

PEARL JAM - Dark Matter
Zvykni si, tento "redaktor" inak pisať ani nevie...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




GOLDEN RESURRECTION - One Voice For The Kingdom

Před necelým půlrokem jsem si při psaní recenze na CHARLIE SHRED povzdechnul v naději nad tím, že Tommy "ReinXeed" Johansson světu opět ukáže něco ze svých skutečných schopností v projektu GOLDEN RESURRECTION. O takové zvěrstvo, jako je výše zmíněné album, se nejedná, ale o bombu zrovna tak ne. Jako hlavní důvod se mi jeví to, že Christian „Pohlreich“ Liljegren melodika Tommyho k autorským otěžím prakticky ani nepustil a nechal ho své kompozice pouze doplnit o neoklasicistní běhy, sóla a vyhrávky, které bohužel v drtivé většině skladeb tvoří jejich vrcholy, a pokaždé na krátkou dobu nechají zapomenout na tu ocelovou (nebo myší?) šeď, jež je obkopuje.

Pokud si vzpomenete na uchvacující, technicky velmi náročné a přitom skvostně chytlavé hity jako „See My Commands“, nebo „Flaming Youth“ z minulých desek, zde (snad jen s výjimkou úvodní „The Temple Will Remain“, nebo možná i kapelní titulky „Golden Resurrection“) podobné budete hledat jen velmi obtížně. Hlavním problémem kompozic jsou naprosto nezajímavé a nezpěvné refrény! Ta tam je jejich melodická hravost, hebká melodika nebo výpravná vzletnost. Na tomto albu jsou „nahrazeny“ někdy i několikaslovnými hesly s melodickým potenciálem na bodu nula (někdy i pod ním).

Zářným příkladem by mohla být druhá „Spirit War“. Ta má skvělý rozjezd ve stylu starších STRATOVARIUS, sloky i bridge člověka navnadí na to, co by mělo přijít … a ono to prostě nepřijde. Refrénová pasáž svou „prázdností“ skladbu sráží až někam k podprůměru, ze kterého ji ovšem vytáhnou skvostně vystavěná sóla v čele s Mozartovým Tureckým pochodem. Zde působí opravdu skvěle a velice trefně, i když jsem si samozřejmě vědom toho, že tuto hyper-známou (a samozřejmě hyper-kvalitní) skladbu překopaly už tisíce muzikantů do všemožných podob i žánrů. Podobně by se dalo (z těch speedových, kterých album nabízí hned pět – přesně polovinu alba) mluvit i o „Can´t Slow Down“ a „Born For The Strangers“.

A když už jsme nakousli obsazení písní, tak jej i dokončíme. Třetí, titulní skladba alba má ve svém středním tempu díky klávesám nádech 80. let, ale jinak moc zábavná není. Totéž můžeme říct i o houpavé „Night Light“, která má uprostřed velmi zajímavě pojaté sólo, které jako by vypadlo z dílny VAN HALEN, nebo EUROPE. Album obsahuje tentokrát už dvě instrumentálky. První „Heavenly Metal“ (kdo zase vymýšlel ten název, proboha? Navrhuji, aby na podobné názvy skladeb už někdo uvalil embargo:)) sice začíná poměrně výživně, ale oproti minulé „Metal Opus In C#minor“ jí schází hlavně nápaditější výstavba a chytlavější (ano, už zase) melodika. Finální, valčíkovým tempem vedená "Moore Land" je jediná baladicky pojatá skladba, ovšem ani do ní se nepodařilo dostat moc vzrušení, i když je jejím autorem sám Mistr Gary Moore.

Dále mám i pocit, že trochu ubylo klávesové podpory, zatímco kytarové nijak nepřibylo, což se mi jeví jako škoda, protože kvůli využití velmi bohatých harmonií (které kytary už z principu nevytvoří) nahrávka oproti předešlým ztrácí na své hudební bohatosti.

Ne vše je na tomto albu špatně. Kapela šlape lépe než švýcarské hodinky (a "Zdéňa" občas i krásně zatlačí na pilu, což mu sluší stejně jako jeho rondon), zvuk je typický pro kapely, v nichž Tommy účinkuje (jen je možná zbytečně vytažená „hajtka“), což znamená dnes již slušný standard.

Opravdu největším průšvihem této desky jsou výše popsané refrény. Místa, která by měla tvořit vrcholy skladeb, je paradoxně nejvíc potápí. Písně jako celek jsou i méně členité a zdobené různými Tommyho typickými vyhrávkami, drží se mnohem více při zemi a jsou přímočařejší. Konkrétně u této kapely je to další negativum, společně s minimem sborových pasáží. Hlavním pozitivem tak zůstávají již zmiňovaná sóla a některé příjemné pasáže ve slokách a předrefrénech.

V žádném případě ale netvrdím, že si album své posluchače nenajde, spíš mi něco říká, že bude mít v rámci žánru úspěchy. U mě se to po mnoha posleších bohužel nepovedlo, a stále tak adoruji hlavně druhé album kapely, zatímco toto třetí považuji rozhodně za nejméně povedené a bodově jen lehce nadprůměrné. Snad se povede za rok reparát...

Hermes             


Golden Resurrection

YouTube ukázka - The Temple Will Remain

Seznam skladeb:
01. The Temple Will Remain
02. Spirit War
03. One Voice For The Kingdom
04. Night Light
05. Golden Resurrection
06. Can´t Slow Down
07. Heavenly Metal
08. God´s Mercy
09. Born For The Strangers
10. Moore Lord (Gary Moore tribute cover)

Sestava:
Christian Liljegren - zpěv
Tommy Johansson - kytara, klávesy, vokály
Svenne Jansson - klávesy
Stefan K. - baskytara
Alfred Fridhagen - bicí

Rok vydání: 2012
Čas: 48:40
Label: Liljegren Records
Země: Švédsko
Žánr: Neoklasicistní power-speed metal

Diskografie:
2010 - Glory To My King
2011 - Man With A Mission
2012 - One Voice For The Kingdom


Související recenze, rozhovory, reporty


Vydáno: 26.12.2012
Přečteno: 3331x




K článku zatím nebyly přidány žádné komentáře.


 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.09201 sekund.