O anglických Haken se hovoří jako o nové senzaci na progresivní metalové (rockové) scéně. Není se ani čemu divit, protože jejich debut „Aquarius“ z roku 2010 je po umělecké stránce vysoce ambiciózní dílo, na kterém byste těžko hledali nějaké nedostatky. Osobně mi Britové v některých pasážích připomínají polský Riverside, většina posluchačů je spíše srovnává s velikány jako Dream Theater či Porcupine Tree. Je třeba ale říct, že i přes tyto zřetelné vlivy zní tato formace naprosto originálně. Dokáže však zaujmout i se svým druhým albem „Visions“?
S radostí vám můžu říct, že kapela si vysokou laťku minimálně udržela. Druhá studiová deska totiž srší tolika skvělými nápady, že je občas těžké se odtrhnout od poslechu. Těžko vyzdvihnout jednotlivé prvky, protože vše má stejně plnohodnotné opodstatnění a účel. Už druhá třináctiminutová kompozice „Nocturnal Conspiracy“ obsahuje prakticky vše, co vyznavači tohoto žánru tak milují. Ať už to jsou nápadité kytarové riffy, emotivní vokál či (ne)tradičně vytažená basa, vše působí promyšleným a podmanivým dojmem. Za pozornost stojí určitě i klávesy, které jsou zde oproti jiným progresivním kapelám o trochu dominantnější. Po technické stránce je zkrátka nemožné cokoli vytýkat.
Oproti prvotině se toho sice příliš nezměnilo (pokud nebudu počítat absenci growlingu), ale v tom nevidím naprosto žádný problém. Rozdíl pocítíte možná ve větší odvaze. Na některých místech se totiž kapela občas žene do větších, možná i ne tolik srozumitelných složitostí.
Myslím, že s klidným svědomím můžeme hovořit o virtuozitě. Hlavně zpočátku se může stát, že na vás celá nahrávka bude působit poněkud nekompaktně. Ovšem po pár posleších můžete zaregistrovat pár zajímavých souvislostí a propojeností. Tak například motivy z intra „Premonotion“ se vlastně objeví v závěrečné a zároveň nejdelší skladbě „Visions“, kde navíc zaznamenáte efektně znějící smyčcové kvarteto.
Píseň trvá dvaadvacet minut a rozhodně se jedná o vrchol celého alba. Je vlastně jakýmsi shrnutím všeho, co hudba Haken nabízí. Myslím, že bych o ní mohl mluvit celé hodiny, ale stejně by to bylo zbytečné. Tohle nejde popsat, to se musí slyšet.
Pro ucelený dojem je dobré zmínit, že celé album opět doprovází příběh. Ten vypráví o klukovi, který ve svých snech vidí svojí smrt. Celý život se potom snaží, aby se tato „vize“ nenaplnila. Kromě hudby tedy doporučuji prostudovat i texty. Díky nim je tato deska možná o něco temnější než ta první, zároveň je ale emotivnější a epičtější.
Neříká se, že třetí deska je pro většinu skupin zlomová? Jestli to tak opravdu je, tak jsem nesmírně zvědavý, s čím přijde kapela po takovém veledíle.
|
