Krapet rozladění Savatage? Aspoň takhle na mě působily první tóny alba „When Darkenss Falls“ detroitských Reverence. K tomuto dojmu přispěla reklamní vábnička (která případného posluchače nemusela nasměrovat úplně přesně), oznamující, že v řadách kapely se po víc než desetiletce bez studiového zápisu hlásí o své místo na slunci bývalý bubeník Savatage (či třeba Crimson Glory) Steve „Doc“ Wacholz. A byť na jméno téhle legendární kapely ještě narazíme, není to ta nejpodstatnější směrová tabule, která by nás měla navigovat přímo k podstatě Jeho Důstojnosti.
Sám o sobě tenhle spolek zavání takovou malou sestavou nenápadných all-star. Kromě již zmíněného Doca je zde autorský tandem Bryan Holland, kytarista, který proháněl svůj nástroj v řadách Tokyo Blade a čtyřoktávový křikloun Todd Michael Hall, známý především ze spolupráce s Jackem Starrem v rámci jeho Burning Starr. Sestavu doplňují ještě basák Ned Meloni (Jack Starr´s Burning Starr, Phantom Lord, Guardians Of The Flame a kytarista (z členů kapely ten relativně nejméně známý, ale o to důležitější) Pete Rossi.
A co že tedy vlastně Reverence provozují za muziku? Základem je velice dobře zahraný power metal v typicky strohém a přímočarém americkém střihu, nerozpakující se překračovat hranice heavy i thrashmetalové. To vše sem tam ozdobí slušivě přitažlivou (chce se mi říct až evropowermetalovou) melodií, sem tam okořeněný velice vzrušující a dramatickou (tady je ta podobnost se Savatage, a pestrým a neposedným stylem Crise Olivy) kytarovou hrou, sem tam dojíždějící na stereotypnost a nedostatek chytlavých nápadů, sem tam oscilující na hraně poslouchatelnosti díky krajní poloze vypjatých hlasivek Todda Halla. Krátce řečeno, zajímavé a intenzivní album, kterému by na jedné straně prospěla drobná porce autocenzury, a které na straně druhé nabízí tak vydařené šlehy, že by mohly úspěšně kandidovat na čestné místo v leckterém hitově metalovém výběru.
Z hlediska snadného ulovení posluchačů jsou dva nejvydařenější háčky umístěny hned v úvodu desky. Atmosférický vstup plný napětí, které systematicky houstne až do samotného závěru skladby, řízné a agresivní riffy, skvělé sólo, intenzivní sbory a trochu hysterický, přes to přesvědčivý vokál, to je úvodní titulka. V následující „Bleed For Me“ pak můžete zavzpomínat na ty nejlepší okamžiky Angel Dust v krásně tahavé refrénové pasáži, užít si Toddovo neuspořádané frázování, dodávající skladbě dramatičnost, i excelentní vykukující kytaru, které v dominanci vydatně sekundují sbory, skvěle nahrávající Toddovi na smeč. Vypíchnutí si dále neodpustím u „Too Late“,
která především díky kytarám patří k tomu nejzajímavějšímu na desce (tady se Todd tlačí až příliš zbytečně vysoko), dramaticky šlapavou „hrozičskou“ hymnu „The Price You Pay“, či eruptivní vyvrcholení melodického refrénu v „Revolution Rising“, kouzlo svého vokálu v civilně poklidné poloze předvede Todd v pomalé „After The Leaves Have Fallen“.
Trochu mi vadí exhibicionismus Todda Halla, který však bohatě kompenzuje dokonalá symbióza excelentních kytar. Když se zaměříte na chvíle, kdy se Todd zdržuje svých teatrálních manýrů a kluci k tomu přidají pár svých štiplavě bohatých a vydařených nápadů (a takových momentů na „When Darkenss Falls“ rozhodně není málo), určitě se vám nebude chtít tuhle desku nějaký čas přendávat z přehrávače na polici.
|
