Je docela zajímavé sledovat, jak se ve Skandinávii formuje celá nová scéna mladých kapel, kterým imponuje sedmdesátkový zvuk s příměsí AOR. Edge ze švédského Karskogu jsou další z řady vedlejších projektů, podobně jako Brother Firetribe zpěváka Pekky Heina z Leverage nebo The Magnificent, ve kterých pěje Michael Eriksen z Circus Maximus. Pokud jste slyšeli druhé jmenované, budete mít pravděpodobně hodně dobrou představu o tom, jak zní tahle nahrávka. Víc než zmiňované AOR převažuje melodický rock, který rozhodně neurazí fanoušky Magnum nebo Pretty Maids.
Tuhle bandu dali dohromady Jonas Forss a Tobias Andersson, kteří spolu hrají už pěkných pár let, mimo jiné v kapelách Shadowland a Seven Wishes. Očividně toužili vytvořit něco, co se jejich dosavadní produkci příliš nepodobá, a připojili se tak svým debutovým albem „Heaven Knows“ k počínající módní vlně. Ve své tvorbě sice neobjevují Ameriku, ale rozhodně si jim jejich hitovými skladbami a melodickými nápady podařilo dát dohromady kvalitní materiál, který vás při poslechu zahřeje u srdce.
Album obsahuje několik skladeb, které se vám už po prvním poslechu zakousnou do mozku a nepustí, takže se určitě přistihnete, že si zničehonic notujete jejich refrény. Mezi ně patří otvírák „Little Girl“, který připomene Europe (a není to rozhodně poslední moment, kdy jsem si na tuhle kapelu vzpomněla). Píseň má výborný refrén, stejně jako například „How Long“ nebo popovější „I Believe in Love“, která zní prostě skvěle i přesto, že je trochu přeslazená. Melodickou duši potěší i poslední skladba na albu „The End of the World“, která navíc jako jedna z mála nemá text o lásce. Mým osobním favoritem je ale „Get Over It“, která se zbytku produkce vymyká. Má velmi intenzivní refrén, je dramatická a temnější, dokresluje ji nádherný klavír a rozhodně pomáhá i hostování Martiny Edoff, která má moc příjemný hlas. Ne moc často se stává, že by kapela přišla s albem plným hitů, a tak i tady najdeme několik vyložených vycpávek. „Right Now“, „Nowhere to Hide“ nebo „There Is No Other Way“ nemají nic, co by je vytáhlo z průměrnosti.
AOR feeling na albu zajišťují především klávesy, které odvádějí opravdu dobrou práci. A kapela má navíc ještě jednu výhodu. Jonas Forss má hladivý, melodický a mírně nakřáplý vokál, který je na podobný typ muziky jako stvořený. Navíc se mu daří prezentovat jednoduché texty bez zbytečného emocionálního přehrávání a jeho výkon tak zajisté potěší váš sluch. Už jen díky němu album stojí za poslech.
Už jsem zmínila, že tohle není nic nového. Podobných kapel je v poslední době jako máku, nemluvě o tom, kolik jich přesně tenhle styl hrálo v minulosti. Tihle Švédové ale přináší svou muziku v docela lákavém a neurážlivém balení a nedají se jim upřít hudební kvality. Pokud vám nevadí nějaká ta cukrová poleva a jste příznivci chytlavosti a příjemných vokálů, směle do toho. A pokud jste náhodou velkými příznivci výše zmiňovaných kapel, přidejte si v hodnocení bodík navíc. Edge vám svým výkonem určitě projasní den.
|
