Důvodem toho, že se v mém zorném poli ocitla francouzská kapela Whyzdom, byl fakt, že v jejich řadách působila sympaťanda Clémentine Delauney. Ta však kapelu, bez toho, aby se zvěčnila na jakémkoliv nosiči, oficiálně opustila už v roce 2011 a vrhla se na výpomoc u rakouských Serenity. A tak Whyzdom v loňském roce angažovali slavíčka Elvyne Lorient, se kterou prvního podzimního dne loňského roku vydali své druhé album, nazvané „Blind?“. (aktuální poznámka – i Elvyne už z Whyzdom pláchla…)
To lze charakterizovat celkem jednoduše – bombastický sound, symfonická záplava, bohaté aranže, příjemný a smyslný ženský vokál, emotivnost, zasněná jemnost. Byť někteří kolegové pisálci neváhají srovnávat Whyzdom s Nightwish, osobně bych spíš jistou podobnost hledal s rakouskými Edenbridge. A protože Whyzdom a jejich hlavní mozek Vynce Leff zřejmě mají pravidla a zákonitosti symfonického metalu s ženským zpěvem hluboko pod kůží, a postupy a zbraně obou zmíněných kolegů (ale vlastně nejen těchto dvou, příznivci uvedeného stylu si nejspíš najdou pozitivní střípky i dalších leaderů) dokonale nastudované, je svým způsobem tohle album dokonalé. Díky své rozsáhlosti však nejde o snadnou jednohubku – pokud desku použijete čistě jako atmosférickou kulisu, bude vás příjemně pohoupávat a neomrzí se. Půjdete-li hlouběji pod povrch, zjistíte, že jde o důkladně propracovanou a soudržnou záležitost, která (bavíme se o pětasedmdesáti minutách života) nabídne řadu vzrušujících momentů, a která zároveň staví víc na emocích, než na hitové zapamatovatelnosti. A tady je dle mého právě ten nejvýraznější odkaz na Lanvallovu partu – jakoby se Whyzdom chtěli vydat stejnou cestou, jen už mají v kapse mapu, kterou Edenbridge ve svých počátcích teprve dokreslovali, a tak si můžou dovolit to leckde vzít zkratkou, neexperimentovat a sázet na jistotu. Díky tomu vám stoprocentně v hlavě zůstane dramatický refrén se silnými sbory v „Dancing With Lucifer“, kapka vokálního jedu v „Cassandra´s Mirror“, šťavnaté kytarové sólo v „On The Road To Babylon“, či houpavost pomalé „Paper Princess“. Jenže pak najednou vezmete zavděk syrovějším spodkem (byť i ten mají Whyzdom tendence zahalit do nakašírované pompy) v dobře načasovaném „The Spider“, který vám může do hlavy propašovat šotka, toužícího po větším vzrušení. Ne snad, že by to od tohoto zlomu šlo s „Blind?“ z kopce, záleží jen na úhlu pohledu (tedy jestli dáváte přednost zapamatovatelnému důrazu – v tom případě se možná začnete v té košatosti krapet utápět - či pocitovému a lehce splývajícímu čančání) a aktuálním stavu přeslazenosti.
Dokonale vypucovaný a naleštěný female metal bez špetičky (ony ty občas kousající kytary ve finále nijak zásadně nenarušují nadýchanou náladu desky) pouliční špíny. Až to trochu (ano, má na tom zásluhu i ta rozsáhlost desky) zavání umělou sterilností. Ale Whyzdom to dělají šikovně, takže pokud máte tenhle styl muziky rádi, dost možná na téhle desce ulítnete. A pokud vám načančaný hodno-metal vyloženě nevadí, tak pro vás „Blind?“ rozhodně bude představovat účelně a smysluplně využitý čas. Prostě hezká a dobře poslouchatelná deska. Jsem zvědav, jak odpoví Edenbridge.
|
