Rok 2013 začíná pro polskou metalovou a rockovou scénu ve znamení progu. S novým albem se už na konci ledna pochlubili tamější tahouni Riverside, nyní přichází se svojí novinkou i kapela Votum. Není tedy asi žádným tajemstvím, že právě progresivní scéna je už nějakou dobu v Polsku velmi silná. Kromě již zmíněných formací bych zmínil ještě metalové Division by Zero, neoprogové Quidam či artrockery Believe.
Votum přichází se svojí třetí deskou těsně po vydání „Shrine of New Generation Slaves“ od Riverside a dovolím si tvrdit, že to jim zrovna do karet moc nehraje. Už od svého debutu z roku 2008 je totiž mnoho posluchačů srovnává právě s těmito známějšími kolegy. Obě formace si totiž libují v melancholické atmosféře a jejich hudební postupy jsou často velmi podobné. Hned při prvním poslechu nové fošny „Harvest Moon“ si této podobnosti jistě všimnete. Nutno však podotknout, že tato polská šestice dokáže použít i své vlastní zbraně. Škoda jen, že ne trochu výrazněji.
Jak už je ale u našich severovýchodních sousedů zvykem, hudební kvalita je opět velmi vysoká. Votum vše sázejí na své instrumentální schopnosti a určitě se jim to vyplácí. Hudba je hodně nepředvídatelná, v podstatě nikdy nevíte, co se na vás vynoří. Kromě již zmíněné melancholie a typicky „riversideovských“ prvků si můžete vychutnat i agresivnější (s nadsázkou bych použil i spojení „hardcorové“) pasáže, podpořené tvrdými kytarovými riffy. Typickým příkladem je skladba „First Felt Pain“, která staví na těchto silných kontrastech. Tato píseň nejprve ve své první polovině graduje, a to do doby, kdy se na vás přivalí smršť oněch tvrdých riffů, s nástupem akustické kytary se však celá atmosféra zase zklidní. Právě v tomto přístupu vidím určitou odlišnost od Riverside, na druhou stranu to evokuje myšlenku na švédskou veličinu Opeth. Navíc Maciej Kosiński je typově podobný zpěvák právě jako Mikael Åkerfeldt.
Deska rozhodně nemá vyloženě slabé místo, přesto si myslím, že bude pro někoho těžko stravitelná. Největší překážkou je totiž podle mě stopáž alba, která dosahuje dlouhých 69 minut, a tak vyžaduje opravdu velmi trpělivé posluchače. Fakt, že desce musíte dát víc než jednu nebo dvě šance, vás tak určitě nepřekvapí. I po více posleších se však může stát, že vám jednotlivé skladby budou splývat. Navíc celková atmosféra není (alespoň pro mě) tak podmanivá jako třeba u již zmiňovaných Opeth. Rozhodně by tedy neuškodilo zmínit přísloví: „Méně je někdy více.“
Celkový dojem je u mě hodně smíšený. K desce „Harvest Moon“ se budu sice rád vracet, ale nejspíš půjde jen o poslech některých vybraných skladeb. Fanouškům tohoto žánru však určitě doporučuji!
|
