 S projektem The Magnificent se ponoříme do vod melodického rocku, který začíná být znovu čím dál populárnější, a byla by tedy škoda nezaměřit se na jeden z jeho milníků, byť album nesoucí stejný název jako samotný projekt, tedy „The Magnificent“, spatřilo světlo již v roce 2011. Je tomu už pár let, co se společnost Frontier Records rozhodla, jak sama uvádí, díky popularitě osmdesátkového rock´n´rollu tehdy především ve skandinávských zemích, stvořit veledílo. Finský kytarista a producent Torsti Spoof působící v kapele Leverage a fenomenální vokalista Michael Eriksen z norských progresivních Circus Maximus vypadají jako slibná kombinace. Podařilo se ale společnosti opravdu najít a řádně opracovat diamant a naplnit tak vysoká očekávání?
V první řadě volba vokalisty byla bezpochyby sázka na vítězného koně. Eriksenův hlas k žánru pasuje, jako kdyby se pro něj zpěvák narodil. Skladby celkově pak silně poukazují na propojení s finskou kapelou Brother Firetribe. Ta má s The Magnificent společného jmenovatele Pekku Anssia Heina, jež právě zpívá nejen v Brother Firetribe, ale také v Torstiho kapele Leverage, a na albu The Magnificent se mimo jiné také na pár skladbách podílí. Ze spolupráce nejen těchto umělců pak výsledné dílo dostává finální obraz a nutno podotknout, že kombinace obojího, tedy tklivých tónů nástrojů propletených s místy až srdcervoucí barvou zpěvu, útočí na emoce a smysly plnou vahou.
Snad takovým nejsilnějším momentem je skladba „Angel“, která by možná mohla působit až pateticky, avšak v podání The Magnificent i text plný klišé zní uvěřitelně a rozehrává melancholickou strunu nejen dívčích myslí. Téma lásky, zhrzené lásky, bolesti apod. se táhne celou nahrávkou a stejně tak, vyjma hudebně veselejších střednětempých skladeb, se houpe na líných vlnkách klidného jezera, kde si v klidu odpočineme, nasadíme široký klobouk, aby nám slunce nesvítilo do očí a užíváme si vůni přírody a příjemný vánek ve tváři. Toť k pravé romantické náladě, kterou „The Magnificent“ navozují.
Kdybych měla nějaké skladby vytyčit nad ostatní, pravděpodobně by šlo, kromě výše zmiňované „Angel,“, o „Cheated By Love“, která patří mezi ty trochu svižnější a lehce tanečnější, určitě také o další rychlejší skladbu „Memories“, která až na Eriksenův hlas zní, jako kdyby ji z některé desky Brother Firetribe přímo vystřihli, či „Bullets“ se skřípavějším rock’n’rollovým kytarovým sólem. „It Takes All Night“ je opět tou pomalejší skladkobolnou perlou a koneckonců desce jako celku není téměř co vytknout, přesto bych nesahala po plném hodnocení už například proto, že taková dávka cukrkandlu se jistojistě musí dříve či později přejíst. Celkově na desce „The Magnificent“ najdete v plné parádě přesně to, co od žánru člověk očekává, výrazné, ale nijak přehnané, prvky popu z let osmdesátých, špetku hairmetalu a hlavně vynikající vokál. Ale pozor na bolení břicha.
A tedy, když už jsem výše nakousla téma spolupráce, hodilo by se jmenovat i ostatní umělce, kteří se na pojektu The Magnificent podíleli. Do psaní se pustili i další členové příbuzných kapel, konkrétně Tomppa Nikulainen (Brother Firetribe), Tuomas Heikkinen (Leverage), Mats Haugen (Circus Maximus), či Kimmo Blom (Urban Tale) a tím pádem společně s muzikanty, kteří desku nahráli, mají na svědomí jednu z nejlepších nahrávek v tomto žánru poslední doby. A ještě nutno poznamenat, že bubeník Rolf Pilve se v současnosti dopracoval až do kapely Stratovarius, kde podává skutečně slušný výkon.
|
