 Na každou novou desku Hardcore Superstar se těším jako děcko na vánoce, a ještě se mi nestalo, že bych po jejím poslechu byla někdy vyloženě zklamaná. Hardcore Superstar vždycky dokázali vyprodukovat kvalitní dávku pořádného rock‘n‘rollu, ať už v dobách „It’s Only Rock‘n’Roll“, tak daleko později, kdy začali přimíchávat do své hudby i špetky z tvrdších žánrů. A ani tentokrát se nestalo, že by sešli z cesty, protože „C’mon Take On Me“ nabídne zmlsanému posluchači vše, co od divokých rockerů jejich formátu očekával.
Tedy pokud tím očekáváním nebyl nástupce „Beg For It“. To by pak pravděpodobně byl tímto vývojem zklamán. Fanoušci starších alb vzniklých ještě před přelomovým „černým“ můžou naopak plesat. Už „cirkusově“ a zároveň trochu děsivě znějící intro „Cutting The Slack“ dává tušit, že můžeme čekat pěknou estrádu. Hardcore Superstar si nikdy nebrali servítky, do svých písní nacpali vše, co jim přišlo na jazyk, nasranost, erotiku, trochu romantiky… A v posledních letech se výrazně opírali i o metal, což vyvrcholilo na nejdravější a nejdivočejší desce „Beg For It“. S minulým albem „Split Your Lip“ ale opět zaznamenali tendenci opatrně se dotknout svých klasik typu „Significant Other“, či „Shame“, a na žhavé novince „C’mon Take On Me“ pod produkcí Randyho Stauba se přiblížili nejen ke klasikám kapely, ale i k samotnému klasickému rock’n’rollu.
První půlka desky je bezchybná, největší hit „One More Minute“ ještě připomíná vývoj let posledních, mírnější, ale melodická „Above The Law“ už ale opatrně začíná pošilhávat po minulosti. Vyvrcholením současného sleazu je „Are You Gonna Cry Now“, temnější a drsnější díky výrazné base a syrovější kytaře. „Stranger Of Mine“ je prvím pomalejším bodem na desce a patří k těm trochu zbytečnějším courákům, přesto v ní najdeme zajímavou pasáž skoro southern rockové kytary (tak trochu provázející celé album). „Won‘t Take The Blame“
má sice nejvíc co do činění s „Beg For It“ co se kupříkladu basy týče, zároveň pro mě byla asi nejmíň snesitelným songem na celém albu. Asi až na desátý pokus, se mi konečně podařilo skladbu zaznamenat, protože do té doby se mi vždy stalo, že jsem po „Stranger Of Mine“ vypnula a probrala se až u výrazné melodické a hlavně chytlavé „Dead’s Man Shoes“. Navíc „Won’t Také The Blame“ je z jakéhosi nepochopitelného rozmaru rozdělená na dvě části, kdy ta druhá zní pouze jako jakési outro skladby.
Stejnou dávku melodie jako „Above The Law“ a heslo, že v jednoduchosti je čas od času největší krása, splňuje i následující „Because Of You“. „Too Much Bussines“ zase trochu poškádlí milovníky rock’n’rollového soundu let sedmdesátých, který navozují „kudrnaté“ kytary (poznámka redaktora: to slovo mi vlezlo na mozek a smála jsem se mu tak dlouho, až jsem seznala, že by byla škoda ho nepoužít). „Long Time No See“ zavírající desku opět patří mezi ty hudební melancholické slaďárny, avšak tentokrát nenudí.
Nejnovější člen (i když už přeci jen nějaký ten pátek v kapele působí) Vic Zino dokazuje, že dokáže zahrát nejen drsnější živočišnější party, ale také opravdovější rockec, umění bubeníka Addeho Moona, u kterého se mi hlavně líbí práce s činely, nejde zpochybnit a Jockeho vřískavý hlas je snad nezničitelný. HCSS opět předvedli velmi slušný výkon a díky tomu ohlédnutí za vlastními kořeny si u mě vysluhují vyšší hodnocení, než předchůdkyně „Split Your Lip“, kterou si naopak velmi oblíbil kolega Pepsi. Já osobně bych u fialové desky hodnotila sedmičkou, možná osmičkou, zde ale dávám palec nahoru nahoru, a nebýt té prapodivnosti „Won’t Take The Blame“, dovolila bych si ještě o půlku přidat.
|
