Dlouho jsem přemýšlel nad tím, jakým způsobem mám uchopit recenzi na novou desku řecké metalové legendy Rotting Christ. Jedná se totiž o kapelu, jejíž žánr jsem v minulosti sledoval jen minimálně. Nejnovější počin „Κata Τon Daimona Εaytoy“ mě ale tak nakopl, že jsem se rozhodl to alespoň trochu napravit. Do jejich bohaté diskografie jsem se zatím sice neodhodlal, o to víc jsem se ale zaměřil na již zmíněnou aktuální novinku. Nečekejte tedy žádné srovnávání s minulostí, řešit se bude hlavně současnost.
Vydejme se tedy společně na cestu do dávných válečných časů, kdy si budete připadat, jako byste stáli na samotném bojišti. Společně s Rotting Christ nasednete na velkou a nezapomenutelnou jízdu, která vás zavede na různá starověká či jiná mystická místa. Zárukou je všudypřítomná pekelná atmosféra, která barvitě dokresluje tehdejší prostředí a která nenechá chladné ani ty nejflegmatičtější posluchače. Potom je už v podstatě na vás, v kterém zákoutí se vám bude líbit nejvíce. Obzvlášť lákavá je starověká Persie (v podobě skladby „Ahura Mazda Anra Mainiuu“), nevšední zážitek je však zaručen i v ne tak známém Rumunsku („Cine Iubeste Si Lasa“). Je-li libo Incká říše („P'unchaw kachun- Tuta kachun“)? A co třeba Sumer („Gilgameš“)? Není problém, tématika skladeb je totiž opravdu bez hranic.
Nemusím asi nijak dlouho představovat oba protagonisty, kterým se podařilo dopodrobna rozpracovat každý hudební detail. Multinstrumentalista Sakis Tolis, který se ujal téměř všech nástrojů, evidentně srší nápady. Jeho bratr Themis už ho „jen“ směle následuje a svojí nekompromisní rytmikou strhává nemalou pozornost. Žánrově se deska pohybuje na vlnách melodického black metalu, setkat se můžete i s označením dark metal. Já osobně Rotting Christ vnímám za zcela originální formaci, jejíž největší předností je v navození jedinečné a nezapomenutelné atmosféry. Velmi důležitou (a možná nejpřitažlivější) roli zde hrají všechny ty válečné a církevní chorály, bez nichž by některé skladby byly rázem až poloviční.
Naplno si však můžete užít i melodické kytarové linky, které nepostrádají nápaditost ani důvtip zároveň. Vše je patřičně okořeněno Sakisovým řevem.
Desku „Κata Τon Daimona Εaytoy“ bych chtěl doporučit všem metalovým fanouškům, a to bez ohledu na žánrové preference. Jsem totiž typickým důkazem toho, že i zdánlivě nic neříkající kapela může člověka skoro až ohromit.
|
