Jako víno! Jako víno zrajou tihle kluci ze severu Německa, takže se, laskavý čtenáři, připrav na článek, kde se to bude hemžit superlativy! Když jsem se před třemi lety popitvával v jejich albu „Radical Peace“, konstatoval jsem, že spíš než tahouny žánru jsou (a nejspíš i budou) Mob Rules částí stabilní namakané základny a jistotou pro fajnšmekry. Na aktuální „Cannibal Nation“ Mob Rules prolomili tuto hranici a stvořili svoje jednoznačně nejlepší dílo.
V čem je ta změna oproti minulé desce? V atmosféře, komplexnosti a jednoduše přesvědčivých nápadech. Mob Rules se stále drží svého modelu power metalu, ke kterému postupem času dospěli – lehce zasmušilému (tentokrát to není však ten nejzásadnější pocit), postavenému na velice silných melodiích, kterému aktuálně vtiskli až neuvěřitelnou vzdušnost, absolutní přesvědčivost, důkladnou propracovanost, nekonečnou dramatičnost a suverenitu. Ať nastaví kteroukoliv svojí tvář (a že jich na „Cannibal Nation“ mají několik), v žádné ani na moment nezaváhají.
Jsou silní v zadumaných kouscích v rozvážném tempu, nabitých atmosférou, vzrušujícími melodiemi, i obnaženými pocity. Jsou excelentní v nabušených skandovatelných refrénech, které občas zavoní osmdesátkami tak silně, že se v základech může pohupovat snad i koncertní sál. Jsou neodolatelní ve zdánlivě líných dramatech, která jsou však zelektrizována úžasným vnitřním napětím. Občas důkladně zavzpomínají na svoje rychlo – začátky a nebojí se v sólech otírat o progresivnost, nebojí se brnknout i o folkem vonící motiv. Vše je tady na jedničku - důmyslně štiplavé kytary, decentně zabarvené, ale přitom nesmírně účelné klávesy, dynamická strhující rytmika a příjemně nakřáplý vokál, nabitý emocemi - Mob Rules jsou ve vrcholné formě a toto tvrzení se týká nejen jejich nápadů, ale i individuálních výkonů. K tomu připojte i nezbytnost - sytý, dynamický a razantní zvuk.
Žhavý tip? Netřeba ukazovat, tahle deska funguje a nejlépe zabírá jako komplexní celek nálad. Ale chcete-li mé osobní doporučení, tak je to dokonale vygradované barevné divadlo „Lost“ a melodický tobogán v až rafinovaně jednoduché vyřvávačce „Soldiers Of Fortune“. Ale jak řečeno, až po složení všech jednotlivých puzzlat, z nichž ani jedno není postradatelné, nabízí tahle deska to pravé vzrušení.
Dalo se „Cannibal Nation“ udělat ještě lépe? Ten optimista ve mně našeptává, že určitě a že pokud forma Mob Rules vydrží i v dalším kole, může být následovník totalmegaultrabomba. Ten realista a požitkář si jen ťuká na čelo a říká „co bys ještě chtěl víc, blázne“? Už takhle je „Cannibal Nation“ absolutní návykovka a stoprocentní (pro optimisty pětadevadesátiprocentní) lahůdka.
|
