„Když si kupuješ desku U.D.O., rozhodně nekupuješ zajíce v pytli…“, asi na málokterou větu se dá beze zbytku přísahat tak snadno, jako na tohle tvrzení, které v souvislosti s deskou „Rev-Raptor“ pronesl v jednom z rozhovorů principál Udo. Ten ještě dodal, že nová deska je přesně takové album, jaké fanoušci očekávají, nové skladby se prostě vyvinuly tak, jak jsou na stříbrném kotoučku zaznamenány a U.D.O. si stále jedou ve svém vlastním stylu. Vlastně je cokoliv zbytečné dodávat, tím je řečeno vše.
Zbývá snad jen doplnit, že ten případný zajíc se těm, kteří upřednostňují melodičnost před syrovou přímočarostí může zdát lehounce pohublý, že u spousty songů můžete mít neodbytný pocit, že tohle – melodie, riffy, atmosféra - už tu sice párkrát bylo, ale v podání Uda a jeho družiny to zatím ještě stále nenudí (ano, souhlas, že bez Udova specifického chrčáku by ta deska byla když ne rovnou poloviční, tak dvoutřetinová určitě). A z hlediska budoucnosti kapely je třeba připomenout i fakt, že vydání desky se muselo posouvat kvůli zdravotním problémům Stefana Kaufmana. Tolik fakta.
Pro úplnost snad jen doplním položky, které si vysloužily nejvíc osobní pozornosti – Wackenská hymna a zároveň digipacková bonusovka „Heavy Metal W:O:A:“, lehoučká „Rock´n Roll Soldiers“ a „Days Of Hope And Glory“ coby nejsilnější z balad s podmanivě nadýchnutým refrénem. Jedná se pochopitelně o skladby, které se nejvíc vymykají syrově nekompromisnímu tahu na branku, pokud totiž začneme vyjmenovávat kovově chladnější pecky, výčet by byl podstatně obsažnější.
„Rev-Raptor“ je poměrně obtížné hodnotit. Zkuste si projet kompletní diskografii U.D.O. v souvislé řadě za sebou a nejspíš dojdete k tomu, že třinácté album je už trochu vyčerpané a pozitivní nadechnutí z předešlého alba příliš dlouho nevydrželo. Projeďte jej samostatně, bez vztahu k předešlým kouskům a zjistíte, že jde o povedenou metalovou šlehu, který sice sází stoprocentně na jistotu, ale poctivost a um jí rozhodně nelze upřít.
A tak to zakončení bude nakonec jednoduché – U.D.O. mají ve své sbírce desky podstatně silnější, než je „Rev-Raptor“, zároveň tahle deska ani zdaleka nekouká na dno Udovské kolekce a fanoušci dostali přesně to, co od kapely očekávají.
Už za dva měsíce nás čeká další pokračování příběhu kapely U.D.O., na kterém poprvé po společných patnácti letech nebude ke slyšení tandem Dirkschneider – Kaufman. Koncertní zápal a nasazení téhle matadorské dvojky byl jeden z nejsilnějších zážitků, které jsem pod pódiem absolvoval. Na jednu stranu obrovská škoda. Na straně druhé mám i přes to silné tušení, co na nové desce můžeme očekávat… ;-)
|
