Pražáci Mindwork zaujali veřejnost už svým debutem „Into the Swirl“ v roce 2009 a jejich další počin byl tedy s napětím očekáván. Vyšel na konci předchozího roku a přinesl úkrok stranou od „prosté“ kombinace technického deathu a progu ve stylu Opeth, který přinášela první deska. Album „Eterea“, které zaujme už svým působivým obalem a bookletem, sice pořád prvky tvrdého technnického metalu obsahuje, ovšem už v mnohem menší míře. Větší prostor je tedy dán fúzi s prog rockem a Mindwork tak rozšiřují svůj záběr na mnohem početnější publikum. Zároveň ale přicházejí s tak komplexní deskou, že může u některých posluchačů, zvyklých na dosavadní styl, dojít nepochopení.
Tohle album si totiž zaslouží čas, pozorný poslech a otevřenou mysl. V podstatě tu máme kapelu, která vsází na koláž atmosférických melodických pasáží s explozivností těch tvrdších a přimíchává do toho jazzové prvky a postupy. To by sice nebylo nic nového, jenže když se to dělá s takovou lehkostí a mistrovstvím, rozhodně to stojí za pozornost. Prvním plusem je průzračný zvuk, který nechává vyniknout každý nástroj zvlášť a zbytečně tak nezakrývá nepochybné hráčské mistrovství členů kapely (obzvlášť mě dostává basa). Ačkoli jsou všechny skladby plné neočekávaných zvratů a změn nálad, celé je to kompaktní a ani na minutu to nepůsobí jako umělá splácanina. Snad nejlepší práci pánové odvedli s náladami – skladby (obzvlášť v pomalých melodických pasážích) jsou zasněné, rozjímavé a nápadité a co především – plné uvěřitelných emocí, jenom aby se v další chvíli zlomily do naštvaného běsnění.
V úvodu jsem kapelu přirovnala k Opeth, ale to by platilo spíš pro ty tvrdší pasáže. Celkovým stylem se blíží spíš polským Riverside, ale ani to není přesné. Mně osobně nejčastěji během melodických pasáží přicházeli na mysl Fates Warning – a opravdu velmi se mi zamlouvá, že máme na naší scéně zastánce takové muziky. Nejen díky mým hudebním preferencím bych uvítala klidně ještě více melodické hudby i zpěvu, který Martin Schuster, byť není majitelem nijak zvláštní barvy hlasu, zvládá výborně. Growling a nářezové pasáže jsou sice hezkým kontrastem, ale pokaždé, když se objeví, skladba mírně klesá směrem k průměru. V téhle oblasti totiž kapela nepřináší nic nového, což bych si naopak o těch umírněnějších pasážích říct nedovolila.
Album působí nejlépe jako celek, přesto bych vyzdvihla skvělou skladbu „Mind Renewal“ (u té mě poprvé napadlo srovnání s Fates Warning, hlavně díky refrénu), úderku „Perceiving The Reality“, která útočí hned po intru a také „Causality (The Reconciliation)“, která se honosí snad nejlepšími vokály z celé desky – podobně procítěný hluboký čistý hlas bych snesla celou dobu. V neposlední řadě musím taky pochválit propracované texty, které v kombinaci s Martinovým vokálním podáním rozhodně fungují.
Nebojím se říct, že Mindwork mají našlápnuto. A nebojím se říct ani to, že už teď patří ke špičce české metalové scény. Jejich inteligentní hudbě rozhodně fandím a „Eterea“ mě svým hudebním zaměřením velmi mile potěšila. Tohle tu trochu chybělo a Mindwork se podařilo tuhle žánrovou díru zaplácnout víc než kvalitně.
|
