Už dvanáct let funguje finská kapela Teardown. Za takovou dobu stihne většina kapel vydat alb hned několik, nebo se naopak pod dojmem neúspěchu rozpadnout. Teardown ovšem hrají v první řadě pro radost z hudby a pro desku až v řadě druhé. Nicméně takové odhodlání prostě musí přinést ovoce, i kdyby nechtělo. A tím je debutové album 'Inner Distortions', které vyšlo na konci března.
Teardown nazývají svou hudbu temným atmosférickým depresivním melodickým metalem. Opravdu moc jsem se snažila z těchto přídavných jmen vybrat jedno, které by hudbě sedělo nejlíp, ale při nejlepší vůli to nejde. Je to temné, je to melodické, je to atmosférické, je to depresivní, je to metal.
Dojem ze začátku mírně ruší hlas zpěvačky Katji, jehož zabarvení na první poslech zní poněkud nemetalové, trvalo mi nějakou dobu si na něj zvyknout. Nicméně Katja dokazuje, že umí i drsnější polohy, které v kontrastu s jejím něžným a citlivým projevem na jiných místech podtrhují atmosféru hudby a dodávají ji na naléhavosti.
Zhruba polovina skladeb byla napsána přímo pro album, polovina se objevila v různých verzích na demech kapely, a některé ze skladeb jsou staré více než deset let. Z nových skladeb se mými oblíbenci rychle staly 'Fire In Her Eyes' a 'Horns'. První zmíněná má strhující temnou atmosféru, ze které naskakuje husí kůže, druhá pak výrazný rytmus a extrémně chytlavý refrén, a dává tušit jak z melodie, tak z textu, že v oné lidské myslí není jen smutek, ale i myšlenka na pomstu těm, kdo jí ublížili. A že to nebude nic příjemného. (..cože? O jaké mysli je řeč? Čtěte tady)
Ze starších skladeb se mi pak líbí 'My Cave' a 'Dead Cry For The Sun'. První zmíněná se mi paradoxně začala líbit až na desce 'Inner Distortions', což je možná způsobené změnou v sestavě kapely před natáčením alba. Tou dobou usedl za bubny mladší bratr zpěvačky Katji, což hudbě dodalo energii a o něco drsnější zvuk. Skladba 'Dead Cry For The Sun' mě zaujala už na EP 'Signs of (In)humanity' z roku 2011. Refrén tu má krásnou melodii a celá skladba má až mrazivou, ponurou atmosféru, ze které mi běhá mráz po zádech.
O něco drsnější a metalovější zvuk dodal hudbě i umělecký producent Aapeli Kivimäki, pro některé čtenáře MF známý jakožto kytarista kapely Soulfallen. Dotyčnému umělci též patří kredity za kytarová sóla zhruba v polovině písní na desce 'Inner Distortions'. Aapeliho jméno už je na finské metalové scéně pojmem, nejen jako producent, ale i jako velmi nadějný kytarista. Značka ESP ho před několika měsíci zařadila na seznam těch nejlepších věrných, mezi jména jako Alexi Laiho (Children Of Bodom) nebo Emppu Vuorinen (Nightwish).
Jedinou výraznější výtku bych měla na adresu zpěvačky, které mnohdy není rozumět. V některých pasážích se musím dost soustředit na to, abych ze zpěvu vykopala text, a to po nějaké době omrzí, zejména pokud muziku posloucháte jako kulisu při práci. Nevím jak ostatní, ale mě otravuje, když nerozumím textu. Na druhou stranu je ale nutno dodat, že Katja se dokáže dokonale vcítit do hudby (aby ne, po takové době) a reprodukovat prožitek i beze slov, pouze tónem hlasu. Možná je to jen profesionální deformace člověka, který strávil několik let po hereckých a dramatických kurzech, ale já to v každém případě hodnotím velmi vysoko.
Teardown plní očekávání, která měli finští kritici, působící v největších metalových časopisech. Už několik jejich předchozích počinů stanulo na pozicích 'demo měsíce' či dokonce na medailových příčkách mezi nejlepšími demonahrávkami roku. Povede se stejně i dlouho očekávanému albu 'Inner Distortions'?
|
