Loňský rok byl pro Killswitch Engage zlomovým. Kapelu opustila po dlouholetém působení její hlavní tvář a dosavadní zpěvák Howard Jones, což vyvolalo u fanoušků doslova zděšení a pocity nejistoty ohledně budoucnosti této bandy. Poměrně brzy však dorazila potěšující zpráva. Na pozici zpěváka se místo Howarda navrací Jesse Leach. Bývalý frontman KSE, jež ji opustil po vydání druhého a přelomového alba „Alive or Just Breathing“, které v podstatě definovalo žánr. Osudem jest, že se tomu stalo v době, kdy deska oslavila desetileté výročí od svého vydání. Jesse brzy úspěšně naskočil rovnýma nohama do rozjetého vlaku jménem KSE, což ještě utvrdilo prohlášení o albu chystaném na jaro příštího roku. Tímto jsem lehce nastínil situaci, která stojí v pozadí vzniku nové desky „Disarm The Descent" a připravil živnou půdu pro dva fakty, s nimiž budou posluchači dozajista šermovat a srovnávat nový materiál.
Prvním faktem bude porovnání s „Alive or Just Breathing“. Ti, kteří očekávali, že se Killswitch Engage náhle ocitnou v roce 2002, se šeredně spletli a budou zklamaní. Ne proto, že „DTD“ není dobrou nahrávkou, ale protože hledají album, vytvořené kapelou, která již neexistuje. Nový materiál se vůči „AOJB“ odlišuje po stránce zvukové, stylové i produkční. Prostě už nezní tak syrově, jako když se tehdy pět lidí zavřelo ve studiu a jamovalo, dokud nebylo album na světě. Nová deska je mnohem více plánovaná, promyšlená a lépe zvládnutá, a to se týká i zapojení všech členů, ne jen Jesseho. Mé představy sice nahrávka plně neuspokojila, ale o tom až později.
Druhým faktem je srovnání obou zpěváků. V tomto bodě budeme hledat konsensus velmi obtížně. Howard je zvukově i stylově úplně jiný šálek čaje oproti nynějšímu Jessemu nebo tomu v dobách „AJOB“. Howard zažil s KSE mnoho skvělých momentů a jeho živá vystoupení byla jedním slovem famózní. Člověk ho měl možnost sledovat, jak předvádí na jevišti téměř vždy zdrcující výkon... tedy až do časů posledního alba z roku 2009. Bylo zřejmé, že něco není v pořádku. Jeho výkon na desce byl slabý a působil unaveně. Živá vystoupení taktéž začala ztrácet na síle a zábavě a započalo nevyhnutelné. Každopádně... oba zpěváci jsou úžasně talentovaní. Složení kapel se mění, lidé odcházejí jinam, vrací se... však to znáte.
První polovina „Disarm The Descent“ šlape rozhodně lépe než ta druhá. S první pěticí skladeb nemám problém, ale po ní začíná nahrávka mírně klopýtat a pravidelně se střídají silné písně s těmi slabšími. Ke konci už ztrácí dech songy „The Call“ nebo „Always“. Reputaci zachraňuje až závěrečná „Time Will Not Remain“. V hlavě vám mezitím určitě uvíznou „Beyond the Flames“, „You Don't Bleed For Me“ nebo „The New Aweking“, ale ani další skladby nejsou rozhodně k zahození.
Očekávání byla velká, ale výsledek není dokonalý. Návrat Jesseho Leache neteleportoval kapelu zpět v čase, což se dalo čekat, ale ani ji nikam dále neposouvá, a to je ten hlavní problém. K vašim uším se dostane v podstatě standardní „Killswitch“ materiál, který pokračuje v tradici poslední desky. Chápu, že v tomto nelehkém období nechtěli pánové sahat k radikálním změnám, ale měli se chopit příležitosti a obměna frontmana k tomu doslova vybízela. I shovívavost fanoušků by nyní byla větší. Nedá mi to, ale musím pohanit i produkci alba, která mne trochu zklamala. Nechci tím říct, že by byl Adam Dutkiewicz špatný producent, ba naopak, je jedním z nejlepších v žánru metalcoru. Kytarové riffy zní skvěle, rytmická část je však utopená a zní sterilně, což táhne album směrem dolů. Album je složeno z předvídatelných a opakujících se písňových struktur a lyricky v některých momentech také zrovna neperlí (viz pseudobalada „Always“). Dalším bodem je Jesseho vokál, ne že by zněl špatně, naopak dostává ze sebe to nejlepší, ale v produkci byl značně pozměněn. Howard Jones byl v mnoha ohledech daleko lepší zpěvák, a tento fakt je na „Disarm The Descent“ více než zřejmý. Nebojím se to přiznat, ačkoli jsem Jesseho fanoušek.
Přes to vše mohou být Killswitch Engage s „Disarm The Descent“ spokojeni. K životu přivedli lehce nadprůměrné a zábavné album s výbornými sóly a riffy, jež mírně zklamalo produkcí a texty. Jesse se na pozici zpěváka skvěle doplňuje s Adamem a předvádí výborný výkon, který ale těžko uspokojí skalní fandy Howarda Jonese. Za sebe mohu album doporučit k poslechu a věřím, že má dost potenciálu k tomu, aby se stalo dobrým odrazovým můstkem pro časy budoucí.
|
