Když od britských rockerů Eden´s Curse odešel jejich hlas (a svým způsobem i nositel autorských práv na jméno kapely) Michael Eden, kapela sice ohlásila jméno jeho nástupce a vypustila do světa i optimistické zprávy o práci na svém čtvrtém albu. Jenže nový pěvec Marco Sandron už to taky zabalil, práce na novince se lehce zasekla a jeden by řekl, že se kluci z Eden´s Curse asi začali nudit. Basák Paul Longe totiž napsal hromadu muziky, na kterou jeho kámoš James Murray napsal texty, motající se kolem legendy o templářích, celou tuhle lahůdku předhodili spolku Code Of Silence, smíchanému z různých konců světa, v jehož čele stojí křikloun Gus Monsanto, známý z Revolution Renaissance a Adagio, sám Paul Longe zasedl na producentskou stoličku a společně spáchali desku, která tu mezeru, vzniklou výpadkem u Eden´s Curse, poměrně slušně zaplňuje.
Debutovka „Dark Skies Over Babylon“ je totiž téměř tím šťavnatě melodickým, prosvětleně optimistickým a svižným hardrockem, u kterého si nadšeně zavýsknou příznivci již zmíněných Eden´s Curse, Wolfpakk, Fair Warning, Bonfire či třeba Crystal Ball. Hardrockem, který jednu svoji hranici díky vzdušným melodiím otírá až o území A.O.R., druhá hranice díky občas pěkně ostrým kytarám a dynamické rytmice se občas prolíná až na území hutného heavy metalu. Díky důvtipně a účelně využitým klávesám, jasně znělému, čistému a příjemně znělému vokálu Guse Monsanta většina skladeb, i přes svojí razanci, může vyznívat trochu nasládle. Předpokládám však, že ta tenoučká cukrová poleva je přesně tím efektem, kterého Code Of Silence chtěli dosáhnout a nutno uznat, že se jim to podařilo skvěle.
„Black Abyss“ pak pro mě představuje dokonalý reprezentativní vzorek desky (každá z ostatních skladeb může s touhle peckou stát v jedné řadě). Dramatický úvod, napínavá atmosféra, vzrušující klávesy, chuťově bohatý chytlavý motiv, excelentní vokální projev, střídání temp i nálad, výborné kytarové sólo, šikovné spojení jemně poetických motivů s kovovou razancí do jednoho silného celku, ozdobeného dráždivými sbory a hymnickou melodií.
To je mustr, kterého se Code Of Silence drží prakticky celou dobu, přesto jsou natolik variabilní, aby se každá ze skladeb stala samostatným výrazným příběhem. A o tom, jací jsou Code Of Silence mistři v zacházení s pocity, pak svědčí baladická (ano, v té sladké náladě je přesně tohle okamžik, rozhodující o tom,
zda se na desku náhodou nenalepí nějaký ten šplíchanec banality) titulka „Dark Skies Over Babylon“ se špetkou nezbytné pompéznosti. Skladba, která by se klidně mohla objevit v leckterém rádiu, aniž by urazila rockerské cítění, dobře doplňuje tuhle povedenou kolekci.
Silná deska, plná povedených a vzdušných melodií, melodií, melodií. Stoprocentní doporučení. A jenom skutečnost, že některé melodie mohou znít trochu povědomě (což však v tomhle ranku už fakt není nic překvapujícího), brání ještě vyššímu hodnocení.
|
