Silná, melodická a moderní. Tři slova, která prý dostatečně vystihují hudbu francouzských Asylum Pyre. S tím se dá celkem souhlasit, pokud bychom tedy chtěli být co nejstručnější. Jenže na dokonalé zhodnocení nejnovějšího alba „Fifty Years Later“ pár slov prostě nestačí. Vývoj, který mě u poslechu tohoto díla provázel, to ostatně jenom potvrzuje. Ze zdánlivě průměrného a nenápadného materiálu se totiž najednou vyklubala velmi příjemná záležitost.
Čím to tedy vlastně je, že na první dojem Asylum Pyre moc neoslní? Odpověď není úplně jednouchá. Možná je to tím, že se této desce musí dát nějaký čas. Zprvu se totiž zdá, že se tato formace nesnaží o žádnou větší originalitu a prostě jen hraje podle svých největších vzorů. Ono to možná i tak bude, ale přesto jsou tito Francouzi něčím „jiní“ a trochu unikátní. Jak je to možné?
Jsou to především melodické motivy, díky kterým se člověk do dalšího seznamování s touto kapelou nemusí nutit. Největším klíčem k úspěchu je bezpochyby nová zpěvačka Chaos Heidi, která disponuje velmi příjemným zabarvením svého hlasu, jež se navíc uplatní hned v několika polohách. Oproti své předchůdkyni Carole Al Cantara, kterou můžete slyšet na debutu, mi přijde její projev navíc o něco pestřejší. Zatímco třeba ve skladbě „The Herd“ se dočkáte více opernějšího výrazu (podobný takové Floor Jansen), v písni „Just Before The Silence“ se odhalí i její „rockovější“ podoba. Některé vokální linky jsou dokonce napsány tak bravurně, že podlehnout jim není vůbec nic těžkého. Kromě ženského vokálu se občas objeví i mužský hlas (někdy také growl). Tato kombinace stoprocentně funguje v nádherné baladě „Fisherman’s day“.
Nejsou to ale jen pěvecké výkony, které ženou nahrávku kvalitativně dopředu. Ono se dá těžko něco vytýkat i po instrumentální stránce. Hráčská vyspělost je zde hodně cítit, a to nejen díky progresivním prvkům. Některé pasáže sice občas připomínají známější formace (jako třeba Lacuna Coil), ale nikdy se nejedná o vyloženou kopii. Symfonické aranžmá je použito hodně s citem, žádná bombastičnost se nekoná. Kdybych musel škatulkovat, označil bych aktuální novinku za čistý heavy metal, kde se najde místo i pro subžánry jako power, progressive i symphonic.
Poprvé možná neohromí, ale když si počkáte, budete možná překvapení. Deska „Fifty Years Later“ nám rozhodně naznačuje, že bychom měli s touto partou do budoucna počítat. Nápadně nenápadní Asylum Pyre!
|
