Psal se rok 1989 a místo zpěváka u Deep Purple bylo volné. Kapela se rozhodla oslovit několik známých zpěváků a do nejužšího seznamu se vešel Doug Pinnick z King´s X, John Farnham z Little River Band, Brian Howe z Bad Company, Jimmy Barnes od australských rockerů Cold Chisel a hovořilo se i o Ronniem Jamesi Diovi. Chvíli to vypadalo, že Gillanovo místo obsadí Američan Terry Brock nebo Jimi Jamison ze Survivor. Jenže dny utíkaly a Blackmore, který se stal skoro neomezeným vládcem nad osudem kapely, své rozhodnutí stále odkládal. Pak se jako spása objevil poslední vokalista Rainbow Joe Lynn Turner. Lord, Paice a Glover touto variantou nebyli příliš nadšeni, ovšem Blackmore, který stále koketoval s možností obnovení Rainbow, si Turnera prosadil.
Turner byl spojen s poslední etapou Rainbow na začátku osmdesátých let, kdy se kapela poměrně ostře otočila od epického tvrdého hard rocku k americkému pojetí rockové hudby, značně načichlé AOR. V době, kdy přišla nabídka od Deep Purple, byl Turner spojen s Blackmoreovým fanatickým obdivovatelem, Švédem Yngwiem Malmsteenem. S tím se ale brzy rozloučil a v tu chvíli přišla nabídka od Blackmorea, kterou Turner ihned využil. "Proběhlo formální seznámení s Ianem Paicem, Jonem Lordem a Rogerem Gloverem. Ritchie mě hned vyzval, abych začal zpívat. Prostě začali hrát skladbu "Hey Joe" od Hendrixe. Okamžitě jsem se chopil
mikrofonu. Nestihl jsem ani říct ahoj a hned jsme se pustili do dlouhého jamování," vzpomíná na své přijetí do řad kapely Turner. Deep Purple se pak pustili do práce na albu. Všechno šlo poměrně hladce.
Do skladatelského procesu opět takřka nezasahoval Lord, vše se odehrávalo zejména pod taktovkou dvojice Blackmore - Turner a podle toho deska, která dostala název "Slaves And Masters" a vyšla v říjnu 1990, zní. Už od první skladby "King Of Dreams" je jasné, že více než jako Deep Purple zní kapela jako Rainbow z posledního období. Klasický hard rock Deep Purple ustoupil do pozadí měkčí AOR hudbě. Místy dokonce Deep Purple zní jako Foreigner.
Z nastoupeného trendu kapela neslevuje ani v dalších dvou věcech "The Cut Run Deep" a "Fire In The Basement", i když druhá jmenovaná je přece jen o něco ostřejším kouskem. Čtyřka "Truth Hurts" naopak příjemně překvapení Lordovými klávesami, které mohou evokovat dobu "Perfect Strangers". Ovšem "Breakfast In Bed" dokonale svou limonádovou náladou a ujetými klávesami patří k jasnému protipolu. Nepovedl se ani refrén, který je pro hard rock moc učesaný, ovšem pro mainstream moc jalový.
Blackmore byl už z dob své prapůvodní kapely Roundabout posedlý myšlenkou dobýt Ameriku. A přesně styl skladeb, jakou je balada "Love Conquers All", byl tím, který v roce 1990 v Americe letěl. Powerbalady, jejichž pramáti byla slavná "Home Sweet Home" od Mötley Crüe, tehdy bouraly žebříčky a Blackmore chtěl docítlit něčeho podobného. Jenže tentokrát šlápl trochu vedle. Jestliže "Soldier Of Fortune", "When A Blind Man Cries" nebo "Wasted Sunsets" patří k vrcholům tvorby Deep Purple, "Love Conquers All" tento model nezopakovalo, navíc její kvalitu sráží až nechutně vlezlé smyčce. "Fortuneteller" se zase pokouší navázat na staré časy, ale všechno jde jaksi ztuha. Přestože skladba je jednou z nejlepších na desce, jaksi tomu chybí patřičný feeling. "Too Much Is Not Enough", což je v podstatě Turnerova sólová práce, je opět skoro zaměnitelná s Foreigner a proto závěr desky zachraňuje vcelku slušná "Wicked Ways", kde perlí opět Lord a Blackmore vyšívá nejlepší sóla na desce.
"Slaves And Masters" má jednu obrovskou chybu. Vyšla pod hlavičkou Deep Purple. Turner rozhodně nebyl pro kapelu tím pravým zpěvákem, protože jeho hlas se hodí spíše k měkčím odrůdám rocku, než k živelným Deep Purple. Ani naživo kapela moc nefungovala. Některé koncerty dokonce musela zrušit pro mizivý prodej vstupenek. Kritici zase Turnerem prezentované klasické kousky v nejlepším případě přecházeli mlčením. Zpěvák cítil, že jeho pozice v kapele je více než nejistá. Pochopil to i jeho největší zastánce Blakcmore, který najednou přišel s tím, že se bude hledat nový zpěvák. To už vypadalo na riskování s dobrým jménem kapely. Vokalista, který by Deep Purple vrátil její lesk, byl totiž jen jeden. A o tom nechtěl Blackmore ani slyšet.
|
