Čtvrtý ročník Metalfestu se nesl ve znamení deště, louží, bláta a zatopených stanů. Nepříznivé podmínky byly sice velkou překážkou, mnoho lidí však o své zážitky nechtělo přijít tak snadno. Nad těžko snesitelným počasím nakonec zvítězilo hudební nadšení a odhodlání vidět své největší idoly. Letošní line-up předem sliboval pozoruhodnou podívanou. Od mnoho kapel se kladla velká očekávání, největší zvědavost budil samozřejmě headliner King Diamond. Něž ale dojdeme k této legendě, pojďme si projít předchozí dění.
Úloha kapely, který celý festival otvírá, je vždy trochu složitá. Power 5 se však od začátku prezentovali s velkým nasazením a počasím se nenechali ani na vteřinu odradit. Jejich vystoupení bylo opravdu energické, mnoho lidí tedy reagovalo velmi kladně. Škoda jen, že tito chlapíci nemají ve svém repertoáru nějaký větší hit. Jejich skladby jsou totiž stavěny tak, aby vynikla především instrumentální preciznost všech hráčů. Valašská skupina se ale rozhodně nemá za co stydět.
To Salamandra už nějaký ten hit má. Vždyť jejich skladbu „Masters of Rock“ znala většina přítomných. Podrobnější hodnocení mi však trochu kazí celkový zvuk, který hlavně zpočátku nebyl úplně ideální. Takové klávesy se chvílemi úplně ztrácely. Přesto se diváci bavili a i kapela si svých padesát minut užívala co nejvíce. Nový zpěvák Honza Bernátek nepředvedl rozhodně špatný výkon, v kapele se však musí ještě trochu otrkat.
Vystoupení kapely Citron jsem sledoval v klidu a z povzdálí. Byl jsem však velmi zvědavý na to, v jakém duchu se jejich koncert ponese. Nedávné úmrtí Standy Hranického zasáhlo přece jenom hodně metalových fanoušků. Severomoravská legenda nicméně vsadila na jistotu a publiku naservírovala jeden hit za druhým. Charismatický zpěvák Fany Michalík se své úlohy zhostil na jedničku, což mu bylo odměněno mnoha pozitivními ohlasy.
Dívčí kapela Crucified Barbara samozřejmě vzbuzuje hodně pozornosti zejména po vizuální stránce. Jenže ony jsou na tom holky dobře i hudebně. Jejich řízný rock ´n´ roll s punkovou dravostí a přímočarostí oslovil výraznou většinu přítomných, a to bez ohledu na věkovou kategorii. Z jejich hodinového vystoupení na pódiu jsem si navíc zapamatoval spoustu hitových písní, jako třeba „Shut Your Mouth“, „Six Action“ či „Rock Me Like the Devil“. Energické, chytlavé a neskutečně zábavné!
Možná proto na mě Pink Cream 69 (alespoň zpočátku) působili trochu nevýrazně. Po čtvrthodině jsem byl dokonce přesvědčen, že je Crucified Barbara jednoduše zastínili. Přesto se mi (i když s potížemi) podařilo jejich melodickému hardrocku přijít na chuť. Nejvíce mě nakonec zaujaly skladby z aktuální novinky „Ceremonial“. Například hitovka „Special“ je v živém provedení naprosto výborná.
Vrcholem pátečního programu byli bezpochyby legendární U.D.O, kteří opět potvrdili, že jsou v našich končinách festivalovou jistotou. Sledovat jejich koncert je vždy velký zážitek a tato tradice byla zachována i v Plzni. Nové kytarové duo Heikkinen-Smirnov do kapely perfektně zapadlo a díky velkému nasazení nenechalo nikoho chladným. Hlavním tahounem byl ovšem sám „velký“ Udo Dirkschneider, který energií opět přímo sršel. Jeho hlas je opravdu jako motorová pila, která ani na malou chvíli nepoleví. Jeho entuziasmus by mu mohl závidět leckterý mladík. Show odsýpala jako hodinky, žádné velké proslovy se nekonaly. Setlist byl sestaven jak z novější, tak i ze starší tvorby. Skvěle zafungovaly i kousky z aktuální novinky „Steelhammer“ (skladba „Metal Machine“ se kapele obzvlášť povedla). Největšího ohlasu se však dočkaly staré dobré„acceptovské“ fláky. Parádní heavymetalová jízda!
Podrobnější hodnocení blackmetalové smečky Satyricon bych nechal asi na povolanějších. Pro mnohé se však tito Norové stali hlavní hvězdou dne. Kapela od začátku disponovala výtečným zvukem, díky čemuž se jí povedlo vytvořit tu správnou pekelnou atmosféru. Ta byla navíc podpořena skvěle sehranými světelnými efekty. Působivé zakončení pátečního dne!
|
