Tryzna za mrtvé na druhou? Kdepak, vzhledem k tomu, že hudba Muerti žádnou velkou složitostí neoplývá, můžeme zjednodušit i úvodní matematiku. Takže tryzna za mrtvé poprvé. Daleko dřív, než tyhle řádky byly dopsány, jablonečtí oi-punkeři to stihli definitivně zabalit. A dlouho předtím, než byly vydány, to stihli zase rozbalit (preventivně říkám „asi“). Tryzna za mrtvé podruhé? Ta by přišla pouze v případě, že by deska „…asi to takhle má bejt“ byla zralá na odstřel. K čemuž nedojde, i když nutno přiznat, že z poslední zásilky (pravda, hodně vydařené) vydavatelství Cecek Records patří do té slabší poloviny (a v ní k těm nejsilnějším kouskům).
Důvodem tohoto hodnocení je prostá skutečnost, že na jedné straně má Muertí energie a přímočarost potenciál nekompromisně vás zadupat do země, na straně druhé se tady vaří v chuťově nepříliš pestrém hrnci, a když už dojde na snahu vyklouznout ze stereotypu, dopadne to nemastně (i neslaně). Hudební výkony jsou stylově odpovídající – kluci nejsou žádní Malmstýni, Satriániové ani Terranové, ale šlape jim to naprosto spolehlivě, křikloun Divous řve patřičně přibroušeným hlasem a jeho kumpáni mu hodně chytlavě pomáhají v halekacích sborech. Tady je všechno asi tak nějak, jak by to mělo být a jak by člověk i čekal (jinak řečeno vydařený průměr).
Co by z něj kapelu mohlo vytáhnout, by byla špetka vtipu či neotřelé textové originality. A tady je to taky tak nějak napůl. Jako by kluci chtěli plnit normy, které snad jakási vyšší moc letos tuzemským punkerům naordinovala – je splněna povinná kapitola vlastní rekapitulace i kapitola lásky k pivu či chlastu obecně (prakticky tady jsou navrstveny téměř kompletně ty slabší a nenápadité kousky, zjevně určené k nekomplikované pařbě), dojde na mírný odpor vůči současnému stavu světa, na vztahy, na sem tam nějaký ten názor.
Když se to pojme s nadhledem a sem tam i ta neotřelost zazní, jsou z toho hodně vydařené šlehy („Agent 077“, „Vrásky a lásky“, „Asi to má takhle bejt“), když se to pojme maximálně neortodoxně („Semtexový blues“) a kapela zvolní, připraví se Muerti o svojí nejúčinnější zbraň, i když teatrálně ležérnímu vokálu Divouse jisté charisma upřít nelze.
Muerti určitě nemají potřebu oslňovat kdovíjak propracovanou lyrikou, tady jde o to přesně v duchu nekompromisně přímého oi-punku útočit – bum bum prásk. A to se Muerti daří. Tedy, podařilo. Na čistý, nekomplikovaný a zábavný, ale rychle ohratelný průměr.
|
