 „Ha! Konečně nějaký zajímavý tribut!“ Tahle věta byla zhruba to první, co ze mě vypadlo, když jsem spatřil CD s nápisem Nuclear Blast – A Metal Tribute To Abba. Po všech těch tributech, věnovaných Iron Maiden, Judas Priest, Accept a bůhví komu ještě, je tu něco, co vypadá daleko zajímavěji – tribut Abbě! Možná si teď řeknete: Abba – no to je snad prdel, ne? Co to má co dělat s metalem??? Ano – co to má co dělat s metalem – to je přesně to, co mě na téhle „fošně“ zaujalo. Jsem velkým fandou tohoto švédského kvarteta, takže jsem byl doslova napjatý, jak si s jednotlivými hitovkami od Abby poradili „kolegové metlošové“. Pojďme se na to nyní společně mrknout.
Na CD evidentně převažují melodické partičky, což se dalo čekat. Celou tuhle fošnu otevírá překvapivě Therion s vypalovákem Summer Night City. Podle očekávání – hošani to celé zpomalili a dali tomu kabát, který má mírně orientální nádech. Samozřejmostí jsou honosné sbory a dostatečná dávka „patózu“. Trošku rušivě na mě zprvu působil frontmanův hlas ve slokách, ale časem jsem si zvyknul. Hodnotím pozitivně. Hned poté na nás bafne Thank You For The Music od Metalium. Ach – začneme úplně normálně jako v origi, klavírek (v tomto případě spíše klávesky), pohodička – v náběhnu na refrén se nám to všechno ovšem zvrhne do pěkného speedového kvapíčku, který se utne až závěrem… Musím pochválit frontmana, který to všechno vzal za správný konec a tak mu rád odpustím i to typicky metalové zařvání v druhé sloce… Povedený a odsýpající cover.
Následuje kapela Sinergy s populárním songem Gimme! Gimme! Gimme! – samozřejmě se zástupkyní ženského pohlaví za mikrofonem, vokalistkou Kimberly. Sinergy zvolili dobře – dokázali kvalitní disco pecku předělat na pořádný metalový šlágr, který by měl podle mě na živu sílu, která by pořádně rozhýbala celou halu. Všechno táhnou dopředu mohutné kytarové riffy, klávesy udávají melodii, ale nedominují. Kimberly si se songem poradila po svém a rozhodně svoji práci neodvedla špatně. Hit jak kráva!
4. místo si vzali na starost At Vance s maestrem Oli Hartmannem (už zde bohužel nepůsobí) a ze songu Money, Money, Money udělali skvělý metalový zásek! Hudebně to zase nic tak složitého není, v podstatě se zde jenom riffuje, ale když Oli rozpálí svoje hlasivky, tak si s otevřenou hubou sednete na prdel a jen tiše zíráte na to, čeho je tenhle zpěvák schopen. A právě díky jeho výkonu je to pro mě první vrchol tohoto tributu! Morgana Lefay, kteří následují, zvolili song Voulez Vouz a celý ho pojali pěkně agresivně – žádné klávesy, jen kytary a pořádně „vyriffovaný“ refrén – celý song díky tomu může působit mírně progresivně, nicméně – ani ječák v poslední části nezachrání to, že „morgána“ je spíš slabším článkem tohoto tribute alba – na druhou stranu ho ale mírně oživuje…
S nejtvrdší předělávkou přicházejí Paradox – S. O. S. v jejich thrashovém podání získává náboj jako prase! Nejdřív jsem tenhle kousek přímo nesnášel, ale nakonec jsem si zvykl. I když je jasně nejagresivnější věcí na tributu, neztrácí melodickou linku a tu Abbu z něho stále vyčtete (což je podstatné). Všechno je tedy O. K.
To Rough Silk s Take A Chance On Me to šlape taky, ale trošku jinak. S celým kouskem si poradili celkem originálně a je z toho pecka jak sviň – chcete na pařbě zaujmout svoje usedlé kamarády? Pusťte tam tohle! Vsadím se, že nebude trvat dlouho a zaskáčou si s vámi! Klávesami se sice nešetří, ale celý song opět táhne riffující kytara – všechno pak kulminuje v refrénu – to už musíte bušit pořádně hlavou do zdi!!! Od Rough Silk jsem taktovéto veselé „party pojetí“ nečekal – další vrchol tohoto alba!
Následují Spiral Tower, kteří z krásného songu Chiquitita vytvořili syrový melodický kytarový nářez – zapomeňte na klávesy, těch si užijete tak možná prvních 10 sekund na začátku… Zajímavě pojatá věc – nenadchne ani neurazí. Sargant Fury svého „orla“ (Eagle) pojali velmi profesiálně, ale defakto se neodchýlili od originálu (pokud pomineme tvrdost). Přesto se mi song v jejich podání velice zamlouvá. Kvalitka! V pořadí druhá „frontwomanka“ na tomhle tributu se objevuje pod číslem 10 – společně s kapelou Flowing Tears zde udělá z jednoho z mých nejoblíbenějších songů od Abba, One Of Us, něco naprosto odlišného od originálu… Zasněná atmosféra ve slokách, gotický nádech, klávesami se nešetří – smutněji už to asi nejde, že? No neva – tenhle song není ani v původní verzi žádná veselá záležitost, možná trochu klame melodie… Zajímavý přístup k věci se ale cení.
Kolegové Nation se skladbou Waterloo o originálním přístupu moc mluvit nemůžou… Zato nadšení a lehkost, s jakou podají tuhle stařičkou „písničku“ jsou prostě kouzelné! Pěkně si to kluci nacvičili! A když to před koncem zaseknou a vokálně nahodí to svoje „vótrlůůůůůůů“, tak jim to sežerete se vším všudy…
Custard šáhnuli po hitu v pravém slovasmyslu – zvolili Super Trouper. Celý song pojali stylem „zrychlit a přitvrdit“, což nebyla zase tak špatná volba. Když jsem CD slyšel poprvé, byli to právě Custard, kteří mě zaujali nejvíc. Bohužel to rychle opadnulo – jejich verzi totiž drží nad vodou pouze kvalita originálu – předělat jinou písničku stejným způsobem, dopadlo by to stejně… Pěkně se to poslouchá, ale rychle se to oposlouchá…
Náladu naštěstí spraví předposlední Tad Morose, kteří se k hitu Knowing Me, Knowing You postavili čelem a doslova ho prošpekovali emocemi. Podobně jako u Morgana Lefay celek působí mírně progresivně, jen trochu jiným způsobem – možná za to může pořádné kytarové zahuštění, výborné jsou i melodické kytarové vyhrávky, následující po refrénu. Moc pěkná předělávka!
Všechno uzavírají Glow se svou hybridní Dancing Queen. Sloka zavání skočným rockem s punkovým nádechem, část před refrénem je jakoby nasamplovaná (nebo co to proboha je – ale zní to celkem dobře…) no a v refrénu už zase pěkně můžete pařit, skákat, tancovat – jen ať všichni vidí, kdo je tady „královna“. Kluci nezlobte se, ale je dobře, že vás dali nakonec, protože být uprostřed celého CD, tak si pomyslím, že někomu přeskočilo… Jinak je ale tahle předělávka svým způsobem docela zajímavá a určitě minimálně pobaví. I když orthodoxním „abbákům“ bych ji asi nedoporučoval…
Závěrem zbývá jen říci, že tenhle tribut se vydařil. Jednak jsou na něm obsaženy silné písně, které v metalovém hávu určitě žádnou „melody-metlu“ neurazí a jednak je většina z nich podána velmi zajímavě, precizně a poctivě. Tohle dílko určitě stojí za poslech!
|
