Album “Cannibal Nations”, které vloni vydali němečtí Mob Rules se vcelku bez problémů zařadilo do mé desítky nejsilnějších počinů. Tahle deska završuje zajímavý vývoj, kterým si kapela prošla od klasicky uspěchané power metalové tvorby až k barevně progresivnímu metalu. A když k tomu připočtete fakt, že Mob Rules pomalu začínají chystat oslavy svého dvacetiletého výročí, je důvod následujících řádků jasný. Na druhé straně drátu sedí basák Mob Rules Markus Brinkmann.
Protože se Mob Rules na našem zinu objevovali pouze v recenzích, můžeš pro jistotu v krátkosti představit Mob Rules?
Mob Rules je německá metalová kapela, která funguje už skoro dvacet let, z původní sestavy od roku 1994 v kapele působí zpěvák Klaus Dirks a kytarista Matthias Minneur, v roce 1999 vydali Mob Rules svoje první album “Savage Land”, následovalo úspěšně turné po Německu, hned následující rok vyšlo album “Temple Of The Sun”, další alba byla vydána vždy po dvou letech a byla to “Hollowed By The Name” a “Among The Gods”. Před vydáním dalšího alba přišel do Mob Rules kytarista Sven Lüdke, následovalo album “Ethnolution A.D.”, na kterém jsem hrál už i já, to bylo v roce 2006. Vydali jsme i živé cédéčko a DVD, po dalším úspěšném turné přišlo album “Radical Peace”, na kterém už bubnuje Nikolas Fritz. No, a vloni jsme vydali naše zatím poslední album “Cannibal Nation”, na kterém už s námi hraje kávesák Jan Christian Halfbrodt.
A který z těch okamžiků vaší historie ty osobně považuješ za nejdůležitější?
Já zase nejsem v kapele tak dlouho, jen nějakých šest nebo sedm let. Pro mě asi nejzajímvější byla cesta do Spojených států, kde jsme hráli v San Francisku, tam to bylo úžasné, a pak ještě velice rád vzpomínám na Bloodstock festival ve Velké Británii a na koncerty ve Španělsku, protože místní fanoušci jsou excelentní. Naši fandové jsou samozřejmě výborní všude, reagují skvěle a těší se z naší hudby, ale tady to bylo výjimečné.
Brzy to bude dvacet let, kdy Mob Rules odstartovali svojí kariéru a mě fascinuje váš vývoj. Co mělo největší vliv na to, že vaše hudba je stale barevnější, atmosféričtější a dramatičtější?
Myslím, že kapela je progresivní, protože za celou naší kariéru jsme získali spoustu muzikantských zkušeností a s příchodem nových členů do kapely přichází také řada nových různých vlivů, různých vnímání hudby. Takže současný výsledek je prostě společným mixem toho, co kdo do kapely přináší.
Autorství ke skladbám přiznáváte celé kapele. Jak tedy u vás probíhá skládání a tvorba hudby?
To je vlastně to, proč je na naší hudbě patrný nějaký progresivní vývoj, kapela má šest členů, každý jsme jiný, každý jseme ovlivněný něčím jiným a my skutečně tvoříme naše skladby všchni společně. Sejdeme se ve zkušebně, někdo přinese kytarový riff nebo klávesový motiv a všech šest členů kapely na tom pracuje, diskutujeme o všem, máme na spoustu věcí různé názory, a skladba jde vena až tehdy, když jsme s ní všichni spokojení, takže na konci je výsledek velice pozitivní.
Chystáte nějaké oslavy speciální oslavy vašeho dvacátého výročí?
Samozřejmě, že budeme slavit. Chystáme pro naše fanoušky něco speciálního, ale zatím ti neřeknu co, bude to překvapení. Připravujeme i speciální show k našemu výročí, během tohoto roku na tom budeme pracovat.
Pojďme k vaší nové desce “Cannibal Nations”. Představ prosím její skladby i hudební dění našim čtenářům.
“Cannibal Nations”otevírá skladba “Close My Eyes”, hodně progresivní věc. Následuje “Lost”, velice silná pomalejší píseň. “Tele Box” Fool” rychlá píseň, jejíž text vypráví o současném vlivu televize a médií na kulturu, následuje první singl z alba “Ice & Fire“, kde se vypráví příběh o kolumbijské politice, to je atmosférická skladba s orchestrálními party. „Soldiers Of Fortune je podle mého názoru poměrně hrubý a silný song. Další rychlovka je „The Sirens“. „Scream Of the Sun“ vypráví příběh o prvním výstupu na Mount Everest. Titulní skladba je další rychlá píseň s textem týkajícím se afrického despoty a desku uzavírá skladba „Sunrise“ .
Máte hodně zajímavé texty, osobně mě velice zaujal song „Scream Of the Sun“, zmiňoval jsi , že se týká výstupu na Mount Everest, jak jste přišli na tohle téma, co vás inspirovalo k téhle skladbě?
Kytaristovi Matthiasovi, který napsal všechny texty, přišlo tohle téma velice zajímavé, není to téma, kterému by se obvykle melodické metalové kapely věnovaly. Nastudoval k tomu spoustu dokumentů, sledoval nějaké pořady v televizi, fakt ho tohle téma přitahovalo, takže se nás zeptal, jestli bysme neměli nic proti tomu tohle téma zpracovat, zbytek kapely souhlasil a tak vznikla tahle píseň.
Jaké jste zaznamenali reakce na svoje album?
Reakce jsou velice, velice dobré. Většina recenzí, které jsem četl, mluví o tom, že to je pro nás krok vpřed, že to je velice dobrý kousek a chválí nás i fanoušci za tohle album. Není to koncepční album jako poslední dvě alba. Předpokládám, že se většině líbí náš progresivní směr.
Když narážíš na koncepčnost vašich alb, je nějaká naděje, že se někdy vrátíte ke koncepčním příběhům?
Asi ne. Předchozí dvě alba byla koncepční, “Cannibal Nations” jsme chtěli udělat jako normální album, nekoncepční. Ani v téhle chvíli neuvažujeme nad tím, že bychom udělali další album jako koncept, protože to je strašně obtížná práce, která vyžaduje obrovské množství úsilí a času (smích). Vezmi si album “Radical Piece” tam najdeš skladbu “The Oswald Fire”, která je víc jak osmnáct minut dlouhá a tahle píseň pro nás představovala ohromně tvrdou práci, protože jsme na ní pracovali sedm měsíců. Sedm měsíců jen na jediné písni. Vždycky jsme kus nahráli a pak jsme si řekli, že takhle to nejde, že to můžeme vylepšit, neustále jsme o tom diskutovali, pracovali a vylepšovali.
Ale ve finále to je úžasná píseň, stálo to za to a my jsme z ní velice šťastní.
Jak jsou na tom Mob Rules s koncertní aktivitou? Vím, že jste aktuálně jeli po Německu, máte v plánu se taky podívat k nám do České republiky?
Já doufám, že ano. Momentálně k vám cestu naplánovanou nemáme, ale samozřejmě zjišťujeme jaké jsou možnosti si zahrát nejen u vás, ale I v jiných zemích. V podstatě je to všechno jen otázka peněz a jak to zařídit. Jet jen tak na jednotlivý koncert se nedá, to by byla příliš drahá záležitost. Ale samozřejmě bysme u vás rádi hráli.
Pokud si dobře vzpomínám, vy jste už v České republice měli hrát před dvěma lety, je to tak?
Měli jsme zde hrát, ale nedopadlo to, pořadatel tehdy naše koncerty zrušil, takže u vás jsme dosud ještě nehráli.
Takže to je nejvyšší čas to napravit!
Jo, souhlasím (smích).
Který koncert Mob Rules považuješ za ten pro tebe nejzajímavější?
Velice speciální koncerty jsou při uspořádání release party k našim deskám, to jsou velice zajímavé akce pro kapelu i fanoušky, když můžeme naše nové skladby poprvé představit na veřejnosti, je to velice vzrušující. Už jsem zmiňoval koncert v San Francisku, velice povedený byl pro nás koncert v Atlantě, protože tam přijelo z různých koutů Spojených států ohromná spousta lidí. A po tomhle koncertě, který se fakt vydařil, jsme měli autogramiádu a tam přišla obrovská hromada lidí…, bylo to úžasné. Je to skvělé, když můžeš hrát v různých zemích, lidi si to daleko víc užívají, než když hraješ po celé zemi, je to pro ně daleko přitažlivější, jsi jim vzácnější, když nemají možnost vidět tě častěji. Je to hrozně fajn vidět lidi, kteří mají radost z toho, že jim hrají Mob Rules. A to jsou pro mě ty největší momenty.
Zmiňoval jsi, že jste vydali i živé album. Máš radši studiová alba nebo živáky?
Hmmm, já preferuju živá alba. Když dostaneš na živé album atmosféru koncertu, tak si myslím, že si to můžeš užít daleko víc, než ze studiové verze. Poslechni si třeba živák od Machine Head, to je daleko silnější deska, než jejich studiové album. Ale tak ono to není tak jednoznačné, samozřejmě, že některá studiová alba předčí živáky. Když budeš sledovat Rammstein na jeijch live DVD, tak živá DVD můžou být ještě úplně jiný zažitek, když na nich kapela dokáže dobře zachytit svojí show. Prostě pro mě osobně jsou dobře udělané živáky mnohem víc vzrušující než studiová alba.
Jaké mají Mob Rules aktuální plány?
Aktuálně se připravujeme na naše výročí, připravujeme speciální překvapení pro fanoušky, speciální show, no a začínáme pracovat na novém albu.
Máte už nějaké nápady pro nové album?
Jo, už jo, ale ty nápady čekají na to, až je budeme moct společně zpracovat. Sven už mi říkal, že má něco nachystané, tak uvidíme. Připravujeme i nějaké songy pro výroční album.
Máte už představu o tom, kdy to výroční vyjde?
Na podzim tohoto roku začneme s přípravami, ale o přesnějším termínu vydání jsme se zatím nebavili. Předpokládám tak v polovině příštího roku by mělo být venku.
Máte už vybrané songy na tuhle desku?
(smích) Jo, možná…, ale víc se na to neptej, to je právě to překvapení.
Ok. Prozraď mi něco o sobě. Které kapely byly podstatné pro Tvůj hudební vývoj?, pro Tvoje rozhodnutí věnovat se muzice?
Když jsem začal poslouchat metal, to mi bylo přibližně dvanáct let, tak to byli hlavně Iron Maiden, Kiss, Metallica, Slayer... Poslouchal jsem hromadu kapel, Machine Head, Exodus, Second Second To Mars, Symphony X, Kamelot, Spock Beard…, poslouchal jsem spoustu stylů v rámci metalové scény.
A čemu dáváš při poslouchání přednost dneska?
V tuhle chvíli poslouchám… (chvíle přemýšlení)
Mob Rules?
(smích) Ne, ne, kdepak, neposlouchám nás ustavičně.Aktuálně mě nenapadá nic tak zásadního, takže řeknu asi živé album Machine Head. Spíš dávám přednost tomu, že si pustím nějaké onlinové radio. Když mě bylo osmnáct, tak jsem šel poprvé do hudebního klubu a a od té doby tady nacházím spoustu skvělých skladeb, skvělé muziky.
A kdo měl největší vliv pro Tvoje rozhodnutí věnovat se muzice?
Můj kámoš hrál na kytaru, mě bylo šestnáct a on měl takové malé vystoupení ve škole, no a to mě v podstatě přivedlo k tomu, že jsem se začal učit na kytaru. O jedněch prázdninách jsem si vydělal nějaké peníze, koupil jsem první kytaru, pobral nějaké lekce hraní, přidal jsem se k první kapele, ale nebyl jsem zrovna kdovíjak dobrý kytarista. Spousta kapel hledala basáka a to byla doba, kdy jsem začal uvažovat o tom, že budu hrát na basu, takže když se mě v jedné kapele optali, jestli bych s nima nechtěl hrát na basu, řekl jsem “proč ne?” To mi bylo devatenáct a od té doby se držím baskytary. A fakt mě to baví (smích)!
Jaký máš nejsilnější zážitek s hudbou?
Před pár týdny jsem udělal jednu obrovskou zkušenost. Moji kamarádi mě požádali, jestli bych s nima nemohl odehrát jeden koncert, protože jim onemocněl basák. Jednalo se o festivalové vystoupení a tam jsme hráli společně se symfonickým orchestrem. A to pro mě byla opravdu úžasná zkušenost, bylo to skvělé, muzikanti byli velice profesionální, hudba byla dokonale zaranžovaná, byla tam ohromná spousta lidí, bylo vyprodáno, byla skvělá světla, perfektní zvuk, výborná organizace. To je pro mě úžasná vzpomínka, nic podobného jsem předtím nezažil.
Já jsem svoje otázky vyčerpal, máš prostor říct to, na co jsem se tě nezeptal.
Díky za tvůj zájem o to dělat rozhovor s Mob Rules, zdravím všechny naše příznivce v České republice, díky za to že posloucháte naší muziku a doufám, že se uvidíme ve vaší zemi na našem koncertě!
To já doufám taky, díky ;-).
|
