Švýcaři Excelsis začínali jako taková svérázná víceméně power metalová kapela. Postupem času, snad pod vlivem úspěchu kámošů Eluveitie, vytáhl Münggu Beyeler ze skříně nějaký ten lidový inštrument a Excelsis se začali přibližovat hranici mezi power a folk metalem. V pětileté pauze, která dělí aktuální novinku a předchozí desku, se zřejmě Münggu dostal až na dno skříně, vytáhl všechno lidové, co tam našel (něco půjčil i svým kolegům), a díky tomu „Vo Chrieger u Drache“ zní hodně folkově.
Ovšem nebyli by to Excelsis, aby se připravili o svá základní poznávací znamení. Tím nejzásadnějším je humpolácky neohebný svébytný Münggův vokál. Jako kdybyste nechali Chrise Boltendahla ochrapět, přejeli mu hlasivky rašplí a svěřili mu dabing těch šesti huňáčů, co kámošili s Cibulkou. Připočtěte k tomu jeho velice zajímavě zabarvený hlas, když se pokusí vytáhnout o kus výš ze svého chrčení a máte dokonalý obraz jednoho z nezaměnitelných metalových křiklounů. Stejně tak k Excelsis neodmyslitelně patří syrově zemitá melodika, hutné sbory a v neposlední řadě pár textů v úžasně drnčivé švýcarské němčině.
Na "Vo Chrieger U Drache" (vyprávění o válečnících a dracích) je třeba zmínit i výrazné zastoupení flétny a jiných píšťalek, dud, harmoniky (dostala hodně prostoru) i dalších lidových hejblátek, bojovnou majestátnost (to je ta nálada, se kterou se vydatně oháněli třeba Turisas na své první desce), občas bezprostřední olihovanou skotačivost (na pijácké odrhovačky ve stylu Korpikklaani nedojde, ale aktuálně se jim Excelsis přiblížili zdaleka nejvíc) a nechybí ani podobně natlakovaná atmosféra jako (když už jsme zmínili jejich zpěváka) u Grave Digger v dobách skotských válek.
Jedinou (zato poměrně významnou) trhlinou desky je fakt, že Excelsis (ale tomu se prakticky dokázali vyhnout snad jen na svém nejvýraznějším zářezu „Kurt Of Koppigen“) se postupně vyčerpávají a stereotypní, čemuž se není co divit, protože výrazové prostředky kapely jsou přece jen určitým způsobem omezené. O to víc si pak můžete užít alespoň částečně vyčnívající kousky – poeticky hrdinskou melancholickou „Chrieger“ s neskutečně utahaným (slušelo by se napsat uuutaaahaaanýýým) tempem, uskákaně uspěchanou pozitivní řezačku s velice chytlavým motivem a hrdinským patosem ozdobenou výpravu směřující do zvrhlého chaosu v „Uechtland“, rozvážně monstrózní halekačku s „uchrochtaným“ nápěvem „Dragonhole“, či zpěvnou „Wissi Bärge“ (jako by si kluci půjčili zpěvnost Týr, přepracovali ji k obrazu svému a místo Týří elegance jí prohnali skrz svojí humpoláckost).
Excelsis mě baví. Jsou o chlup jiní, než v minulosti, ale zábava je s nimi pořád. Válečníci odkojení především finskými folko-bojo sebrankami a germánským power metalem, neváhejte. Excelsis tenhle koktejl namíchali svérázně a dobře, jejich uhulákaná epika stojí za to. Kdyby párkrát ustříhli některé přebytečné cancoury, mohla být jejich novinka ještě svižnější a záživnější.
|
