Festivalová sezóna nám pomalu, ale jistě končí. Proto jsem si dal hodně záležet na tom, abych ji zakončil pořádnou porcí kvalitní muziky. Volba nakonec padla na menší festival „Za Barákem“, na kterém se již tradičně představily žánrově různorodé formace. Já osobně jsem do malého městečka Úterý dorazil kvůli kapelám, které bychom zaškatulkovali do oblasti progresivní rockové či metalové hudby. Prostor byl nicméně věnován i jazzu, hard rocku či doomu.
Jako první se představili plzeňští Way to, v ten den asi zkušenostně nejmladší banda. Západočeské kvarteto v čele se sympatickou zpěvačkou se však nemá vůbec za co stydět. Jejich tvorba, ve které najdete plno nápaditých melodií a postupů,
od začátku působila velmi příjemně, pro posluchače tak nebyl problém kapelu ocenit.
To Trialog Jazz jsou už ostřílení muzikanti. Je pravda, že jazz nebyl pro drtivou většinu přítomných zrovna šálkem kávy, nějakou tu pozornost si nicméně určitě získal. Repertoár kapely je ovlivněn jak moderním, tak i tradičním jazzem. Ve skladbách proto můžete zaznamenat více vlivů z mnoha jazzových podžánrů, zejména pak z jazz-funku. Kromě pár autorských skladeb došlo i na převzaté věci od jazzových velikánů (např. Miles Davis). Pro mě osobně to byl nevšední zážitek, který si v budoucnu rád zopakuji.
O rockerech May Day to samé bohužel říct nemůžu. Služebně nejstarší kapela z celého line-upu mi totiž do celkového zaměření festivalu příliš neseděla. Poměrně neoriginální, leč přímočará hudba by se hodila spíše na typicky vesnickou tancovačku. Tam by slavila jistě větší úspěch. Zařazení mezi posluchačsky náročným jazzem a neméně komplikovaným progresivním rockem sice asi mohlo někoho osvěžit, já však příliš často pokukoval po hodinkách a těšil se na následující dění.
Progrockeři High Gain nejsou zatím mezi žánrovými posluchači tolik známí, to by se ale mohlo velmi brzy změnit. Vystoupení mělo vlastně úplně všechno, co si pod označením „progressive“ představuji. Detailně propracované dlouhé skladby mě bavily svojí zajímavou nepředvídatelností, která možná na některých místech připomínala švédské velikány Opeth. Plzeňané si dokonce z jejich dílny vypůjčili hned dvě kompozice, z kterých použili některé hlavní motivy (konkrétně z písní „The Devil’s Orchard“ a „Deliverance“). Těch vlivů a odkazů bychom však našli daleko více, velmi patrný je třeba blues. Ne náhodou proto zazněl cover „Black Dog“ od Led Zeppelin. Jenže za pozornost rozhodně stály i jejich autorské skladby, které dokazují, jak je jejich skladatelská originalita silná. Překvapivé zvraty, precizní rytmika, chytlavé hudební motivy, příjemný vokál – to jsou High Gain. Na jejich debut (který by měl vyjít do konce roku) se sakra hodně těším!
O jejich vysokých kvalitách se vlastně zmínili i kolegové Mindwork, kteří se na pódiu objevili hned po nich. „To je od High Gain hodně nekolegiální, hrát takhle dobře“, ohodnotil jejich výkon frontman Martin Schuster. Mindwork se však naštěstí nepokoušeli o nějaké větší soupeření, naopak svoji tvorbu podali tradičně bez nějakých velkých gest. Do technicky náročných skladeb nebylo sice lehké proniknout, trpěliví posluchači si však určitě přišli na své. Největší prostor logicky dostaly skladby z aktuální desky „Eterea“, která zatím sbírá samé kladné ohlasy.
Koncert víceméně potvrdil všechny zvěsti o jejich hráčském mistrovství a oblibě v komplikovanosti. A i když kontrasty mezi tvrdými a klidnými pasážemi ve mně opět evokovaly myšlenky na Opeth, určitá unikátnost se této partě upřít nedá (alespoň v rámci české hudební scény). Mindwork a High Gain jednoznačně patřili k vrcholům celého festivalu!
Akci nicméně uzavírali plzeňští doomaři Llyr, kterým evidentně noční hodina svědčí. Díky tomu se jim podařilo vytvořit velmi silnou atmosféru, která se po všem tom „progu“ překvapivě dobře ujala. A přestože mě samotný žánr až tak moc nebere (o to víc, když se k tomu přimíchá i špetka deathu), musím uznat, že to bylo velmi působivé zakončení.
|
