Osm let se jmenovali Reudig. Pak dva roky hráli pod jménem Rapid Fire. Posledních sedm let se jmenují poněkud klišovitě - Metal Law. Svou poslední (v pořadí druhou) desku „Lawbreaker“ vydali před pěti lety. A teď jim jí Metal On Metal vydávají v reedici. S třemi bonusy, které pocházejí ještě z dob Reudig a samozřejmě i s tím totálně klišovitým coverem (kurňa, vždyť i ta kytara je uvázaná na řetězu…), který mnohé napovídá. Všimli jste si, že za sebou máme sotva pár řádků a už dvakrát padl termín „klišé“ (a to jsme se zatím ještě nijak blíž neotřeli o názvy skladeb…) ? Ano, takové je album „Lawbreaker“.
S Metal Law se opět dá hrát oblíbená hra, kdy a u koho jsem tohle již slyšel. Pokud byste si chtěli tu hru trochu ztížit, vydejte embargo na užití jmen Manowar (ti především, ale bavíme se o jejich nej-Kings-ovatější éře ), Iron Maiden a cokoliv spojitelného s názvem „Breaking The Law“ (nezaměňujte s titulem alba, fakt jde o něco jiného :-) ), pak by to mohlo být o špetku napínavější. Ale abych klukům nekřivdil, když už se rozhodli křísit metalovou historii tímto klišovitým (sic, už zase) způsobem, nutno přiznat, že jim to solidně šlape. Jejich metálek (nenechte se zmást sladkopištivými klávesami v intru, to je totální kamufl) má tu patřičně vytrvalou a nezdolně svalnatou hrdinskou pózu, spoustu chytlavých riffů a vydařených kytarových vyhrávek a vzájemných nahrávek, patřičně zabarvený (rozuměj lehce přistrouhlý, nepříliš barevný a přitom melodický) zpěv i údernou rytmiku, spolehlivě šlapající do pochodového rytmu.
Procházku s „Delikventem“, potvrzující výše uvedená slova, můžeme začít (a dost možná i skončit) se skladbou, která nese stejné jméno, jako samotná kapela. K citaci klišovitého :-) textu první sloky („Raise your fist into the air, Breaking the law, under the gun, Not templars of steel, no fear of the dark, The priest is running wild“) , doplňte dokonale vyřvávatelný refrén („We are Metal Law, we fight for the metal, And we hope you too, …, Are you friend or foe?“) u kterého si i bez zavřených očí dokážete živě představit kotel pumpujících paží v džískách, přihoďte odsýpající riffy, napumpované svaly, šlapavý rytmus s nezbytnou hero pompou… - klasika na entou, která každého pravověrného heavíkáře-pamětníka spolehlivě pohladí po duši, tak jako i zbývajících devět kousků, pochopitelně i s nezbytnou baladou (dodávat, že tenhle ploužáček se tancuje s Manowar je snad zřejmé už z jejího názvu „Heroes Never Die“).
Tři historické bonusovky kapele na přesvědčivosti zrovna moc nepřidávají. Snad jen z toho pohledu, že je patrné, že od doby jejich vydání se Metal Law přece jen (podle cizích not) dostatečně vyučili.
Budou-li tímto tempem (nezapomínejme, že od vydání desky uběhlo již pět let) pokračovat, pokusí-li se do svých kompozic propašovat také vlastní ksicht a zapracují na důraznějším a sytějším zvuku, neviděl bych to s nimi do dalšího kola marně. Takhle zatím platí, proč si pouštět (docela vydařený) klon, když kdykoliv můžu sáhnout po (ještě vydařenějším) originále.
|
