Co nového u The Pant? Kapela už sedm let funguje v nezměněném tříčlenném složení. Systematicky si drhne ten svůj svébytný, syrový a až na rockovou podstatu obnažený, nijak (no, tady by se dalo polemizovat, viz. níže) zkrášlovaný, dobře zahraný hard rock. Takže v základu vše při starém (obzvlášť, když můžu opět vypíchnout důrazný čistý zvuk), a to i na jejím čtvrtém řadovém (nepočítám dvě vydaná DVD) albu, nazvaném „Out There“. Což je vlastně ta nejlepší zpráva. Jenže není až tak úplně přesná. The Pant, ačkoliv neuhnuli ani o kousek ze svého nekompromisního (dělejte taky ve třech lidech nějaké kompromisy…) stylu, mi na novince přijdou podstatně přístupnější.
Může za to především právě ta polemika o „zkrášlování“ vlastní muziky. Díky vícehlasým refrénům jsou skladby o poznání vzdušnější. Díky kouzelnému ságu (v rukou textaře kapely Vojty Urbánka) v barem začouzené, bluesem líznuté „You Are Living“ (ostatně tahle skladba je díky svému ležérnímu pohupování sama o sobě jednou ze dvou výjimek na desce) získávají The Pant velice barevný výraz a díky decentním klávesám hostujícího Václava Strouhala si umí pohrávat s atmosférou.
Byť jsem v předcházejících řádcích velebil kudrlinky, kterými The Pant ozdobili „Out There“, podstata jejich muziky (a pomineme-li na chvilku hostující persóny, zbydou nám z těch zkrášlování jen spojené síly ve zpěvu) je přece jen trochu jinde. Bezprostřední, upřímný a přímočarý hard rock, skvěle zahraný, díky čistému zvuku maximálně čitelný a přehledný a díky lehkosti v rukopisu (tady je asi ten zásadní posun) i přístupný až do určité hitovosti. Té vévodí titulní skladba s neposednou kytarou a příjemnou rockovou náladou a smyslně zastřeným vokálem, a uspěchaná „I´m Not Afraid“ s podmanivým refrénem.
Syrovému hardrocku prospívá fakt, že (a právě zmíněné skladby jsou toho tím nejlepším příkladem) chraplavý zpěv Romana Kočiříka je alespoň natolik variabilní, abych oproti minulému dílu netrpěl obavou z jeho předčasného vyčerpání (snad jen „Here We Go“ působí lehce stereotypně). Pro milovníky „Louder“ si The Pant připravili i perličku na závěr – odlehčená cover verze songu (a druhá výjimka) „Don´t Walk Away“ je velice přitažlivá a skvěle deklaruje, jak je rocková podstata songů The Pant tvárná.
Takže ještě jednou, co nového u The Pant? No přece hodně dobré album „Out There“! Které je stejně účinné, nekompromisní a přesvědčivé (a navíc s vydařeným netradičním bookletem) jako předchozí „Louder“, které opět vydrží v přehrávači delší dobu, než objevíte všechny jeho chutě, které ale na rozdíl od „Louder“ je přístupnější, barevnější a nepotřebuje pro vychutnání žádnou speciální náladu. Dobrá práce.
|
