S leaderem moravských The Pant Romanem Kočiříkem jsme se na rozhovor poprvé domlouvali již před třemi lety u příležitosti vydání alba "Louder". Než na povídání došlo, uběhl nějaký ten pátek a The Pant mezitím stihli vydat novu desku "Out There". A vzhledem k tomu, že již příští týden se kluci vydají tohle album zpropagovat na společném turné s Witch Hammer, přijměte tento rozhovor jako pozvánku na některou ze zastávek "The Wildest Tour 2013".
The Pant mají za sebou sice už sedmnáct let existence, přesto si dovolím tě požádat, abys na úvod svojí kapelu čtenářům představil trochu blíž.
Tak zdravím hlavně čtenáře Metal Man & Metal Forever a pro připomenutí řeknu, že kapela vznikla v Břidličné na Bruntálsku přesně 28.září 1996. Máme za sebou více než 600 živých koncertních vystoupení u nás i v zahraničí.Vydali jsme tuším čtyři desky a dvě DVD. Aktuálně vystupujeme ve složení Roman Kočiřík- basa a zpěv, Tomáš Vaca – bicí a zpěv a Víťa Jelínek – kytara a zpěv. Před časem jsme vydali novou desku „Out There“.
Které okamžiky vaší historie považuješ za nejdůležitější? Když jsi v roce 1996 kapelu zakládal, jaké jsi s ní měl ambice a plány, podařilo se ti dosáhnout toho, co sis tehdy představoval a co je po takové době pro tebe tím největším hnacím motorem pro The Pant?
Hlavním hnacím motorem je asi každé povedené živé hraní. Motorem je vlastně každá maličkost, která se povede a posune kapelu zase dál. Třeba právě teď se chystáme na naše první vystoupení v Anglii, a když všechno klapne, tak to bude nářez, že to svět neviděl. Většinou děláme muziku tak nějak sami pro sebe a když se povede třeba zaujmout ve větším měřítku i někoho jiného, oslovit nové fans, pořadatele, tak to vždycky potěší a člověka tak nějak popožene dopředu.Mám-li se ohlédnout do historie, tak pár zásadnějších milníků bychom jistě našli. Vypíchnu třeba zásadní personální změnu na postu kytaristy a bubeníka, nebo vydání singlu v USA, hraní v Bělorusku,Rakousku, Polsku, Německu a na Slovensku, vydání DVD 15 Years Anniversary. Určitě je dost toho, na co stojí za to zavzpomínat. No a co se týká ambicí, tak na začátku nebylo nic a dneska míříme pořád výš a výš, což je myslím správně. Chybí nám snad už jen pár desítek tisíc Euro. Ne ke štěstí, ale podívám-li se na to čistě pragmaticky, tak k tomu, abychom tu kapelu dokázali na patřičné úrovni prodat doma i v zahraničí. Bohužel, je to všechno dneska o penězích. Na druhou stranu je třeba říct, že jsme se tuzemským undergroundem protloukli až na úroveň, že jsme si z vlastních vystoupení mohli dovolit vydat vlastní desku bez jediného sponzora, což není zrovna špatné na kapelu, jako jsme my.
Co nejpodstatnějšího se za tuhle dobu podle tebe změnilo na hudební scéně a u samotných The Pant? Když se ohlédneš zpátky, bylo pro tebe jednodušší dělat muziku v době, kdy The Pant ještě byli neznámým pojmem nebo teď, kdy už máte vybudované jméno, ale přece jen už jsou na vás kladeny vyšší nároky, náročnější fanouškovská očekávání?
No, vezmu-li to hodně s nadhledem, tak na začátku jsme si ve zkušebně topili v kamnech v polorozpadlým squatu. Dneska si užíváme tepla místního kulturáku, haha. Ne, asi tak. Dříve jsi natočil demo na kazetu a pěkně posílal poštou a čekal. Koncerty obvolával z pevné linky u našich. Dneska je to samý mail, mobil, lidi si dokonce nechávají zasílat desku na recenzi v mp3 přes Úschovnu apod. Chápeš to? Ta dnešní doba je neskutečně uspěchaná a neosobní. Jinak co se týká muziky, tak myslím, že hard-rocková muzika je natolik tvárná a nadčasová, že když se udělá dobře, je jedno jestli se hraje dneska, nebo se hrála v roce raz dva. My se snažíme držet vlastního pojetí a nějak moc nepřemýšlíme nad tím, co kdo očekává.
Nestává se příliš často, aby kapela vydržela bez personálních změn tak dlouho, jako The Pant. Pokud vím, tak u The Pant došlo k výměně členů poprvé a naposled po deseti letech činnosti a od tehdejší změny hrajete ve stejném složení. Jaký máš recept na takovouhle soudržnost a co nejvíc oceňuješ na svých spoluhráčích?
Asi zásadní je fakt, že máme nějaký společný směr, chuť dělat věci takhle a celkem se ani nelišíme v názorech na muziku. Víš co, muzika není jenom o tom samotným hraní, ale je to i spousta času, co trávíš s těmi lidmi společně na cestách, po kempech, hotelích. Ty hodiny a hodiny v autě nemůžeš trávit s někým, s kým si nemáš co říct. A recept, jak to takhle udržet pohromadě? No asi respekt jeden k druhému. Prostě umět vstřebat i jiný názor, nápad, pohled na věc. Víš, kolikrát jsme se poštěkali? Ale není nám čtrnáct, že.
Které ze svých alb či DVD bys doporučil čtenářům jako ten nejlepší počin, který kdy The Pant vypustili do světa?
Tak kladný vztah mám pořád ke všem počinům kapely a každá nová deska přináší nový, právě ten aktuální pohled na věc. Aktuální tvůrčí rozpoložení té party. Z tohoto pohledu jsou ty prvotní nahrávky kapely trochu úsměvné, ale kdybych měl vypíchnout jedno album, tak by to bylo asi „Straight way to hell“.Byl to takový restart kapely v nové sestavě. Nicméně ze všeho nejvíce si cením asi druhého DVD „15Years Anniversary“. DVD je vždycky víc, nebo spíše já to stavím výš. Jde o to, že když natáčíš CD ve studiu, tak se prostě sem tam něco nepovede, něco se dá nastřihnout, zazpívat znova, přehrát. Když děláš živé DVD, tak je to vždycky hop nebo trop a ještě, když se točí venku jako poslední DVD, tak je to všechno strašně na risk. Když hraješ koncert a natáčí se, není moc možností, jak to udělat, aby výsledek stál za to. Prostě se vše v rámci možností po té muzikantské i produkční stránce musí podařit, protože v opačném případě je to průser za hodně peněz a je po srandě. Jsem rád, že v našem případě vše klaplo, jak mělo.
Aktuálně jste vydali album „Out There“. Představ prosím tohle album, jaké na něj máš ohlasy a jaké pocity z něj máš ty sám?
„Out There“ vyšlo v polovině srpna a je na něm desítka zbrusu nových songů v duchu moderního hard rocku. Tedy devět, desátá pecka je country, taková naše sranda záležitost. Nahrávalo se ve studiu Šopa v Lipově. Na desce najdeme několik hostů, například náš textař Vojta Urbánek si tu vystřihl luxusní sólo na ságo. Na desce hraje na klávesy stálý host kapely Venca Strouhal a v poslední country skladbě si zazpíval i Víťův syn Ondra. Digipack obal nám zpracoval Jaromír Deather Bezruč. Co se týče ohlasů, tak jsou zatím z řad fanoušků i odborné kritiky velice kladné a já sám na desku nahlížím zase tak, že už dneska bych některé věci sem tam řešil jinak, ale to je moje hodně osobní záležitost a snad se zase některé ty drobnosti z pohledu finální produkce podaří dostat do správného tvaru třeba na desce příští.
Mám-li srovnat předchozí „Louder“ a aktuální „Out There“ řekl bych, že novinka je podstatně zpěvnější a přístupnější. Je to výsledek momentálního rozpoložení nebo směr, kterým by se The Pant měli v budoucnu ubírat?
Každá deska kapelu vždycky posouvá někam dopředu, jak říkám, s odstupem by se některé věci daly řešit jinak, ale o tom je právě ten vývoj kapely, že na každé další desce získáváš nějakou zkušenost, kterou pak můžeš zúročit na desce příští a tak dále. Vem si, že jsme poprvé ve studiu zpívali všichni tři, což byla na naše poměry zase taková docela převratná věc. My jsme to začali po vydání „Louder“ praktikovat naživo a docela jsme se s tím sžili, takže jsme tento postup přenesli i na desku. Výsledek je, jaký je a navíc živě je to uvěřitelně hratelné, což je taky důležitý faktor. Takže uvidíme, kam nás posune další tvorba. To se nedá naplánovat. Vždycky to vychází z toho, co dáme na zkušebně dohromady, jaké Víťa přinese riffy, jakou na to udělám melodickou linku, refrén,Tomáš rytmiku a Vojta texty.
A co texty, jak velký důraz na ně kladeš a jak v tomhle směru probíhá spolupráce s Vojtou Urbánkem?
Texty jsou nedílnou součástí každé skladby na albu. Teprve po otextování je ta každá věc o něčem. Má nějaký konkrétní význam. Do chvíle, než Vojta přijde s textem, je to pořád jenom něco neurčitého. Ta spolupráce probíhá tak, že my natočíme ve zkušebně demo nějakého songu a to se nazpívá ve svahilštině nánáná, blé blé blé, a pošle se to Vojtovi. Pak Vojta po čase přijde s textem a ten většinou vyjde nafrázovat tak, že hledím, jak to ten Vojta dělá. Fakt super a klobouk dolů. Třeba z poslední desky „Out There“ mám za textařskou špičku naprosto luxusní „Out There“, „You´re leaving“ a „Evening rain“, tak třeba v té Vojta doslova maluje, vytváří neskutečnou atmosféru.
Stává se takovou malou tradicí, že se na desce objeví vaše vlastní svébytně upravená cover verze. Vzhledem k tomu, že je to dokonalá ukázka toho, jak je hudba The Pant variabilní a silná, neuvažovals někdy o tom, udělat celé album čistě z netradičních adaptací vlastních skladeb?
No řeknu ti, že nejsi zdaleka první, kdo se na to ptá. My samozřejmě máme něco takového v úmyslu, ale ta realizace takového projektu je trošku složitější. Je potřeba dát dohromady více hostů a celé to udělat o více lidech. Pár jamů už na toto téma proběhlo, ale uvidíme, co přinese čas. Jestli se do toho pustíme, tak to asi bude ve finále multižánrová, řekněme world music deska. Osobně bych to bral i jako určitou výzvu. Projednou, proč ne.
Aktuálně se chystáte na turné s Witch Hammer. Kde všude a s čím se se divákům představíte, a čím to, že ani jedna ze zastávek nevede do Čech? Hodně podstatným elementem aktuálního alba se pro mě staly příspěvky hostů (ságo, klávesy), neuvažujete o tom, že by se některý z hostů s vámi představil i na pódiu?
Z hostů s náma na tomto tour nikdo nebude. Možná v Brně dorazí Vojta na ságo. Jinak ale tour bude trochu syrovější show, kde představíme téměř celou desku a dojde i na songy z předcházející desky „Louder“ a i některé starší songy. Lidé nás můžou vidět 18.10.v Bruntále v Roští, 19.10.v Uničově Na Čtverce společně s Livin a Hard n´Soul, 24.10 V olomouckém Bounty Rock cafe , 25.10. ve Slavkově u Brna v klubu Golden Hill. Pak pokračujeme zastávkami 22.11.v kulturním domě v Jablunkově, takže u WITCH HAMMER doma, dále 23.11. v Petřvaldě také v kulturním domě. 30.11. vystoupíme v Hodoníně v klubu Nautilus a turné zakončíme 14.12. v klubu Melodka. No a co se týče Čech, tak vím, že se rýsuje několik zastávek v příštím roce, takže ani tam fanoušci nepřijdou zkrátka.
V době, kdy se řada kapel hlásí k teorii, že už nemá potřebu vydávat album v CD-formátu, neb o ně nikdo nestojí, vy přicházíte s poutavě vyvedeným obalem. Jak velký význam má pro tebe grafické a vizuální ztvárnění desky?
A to je mi pěkná otázka. To je přesně, jak už jsem říkal. Doba je uspěchaná, lidi ládujou do uší různé formáty muziky a pak je zase mažou a stahují. Nejlíp zadarmo a hned. Představ si, že jsem na intru šetřil na desku „Jump In the fire/Creeping Death“ od Metallicy a tři týdny se ni chodil dívat do místního Supraphonu, jestli ji ještě mají, než jsem si ji koupil. Masakr, tehdy to pro mě byla velká věc. Pro naši kapelu má tradiční zpracování určitě zásadní význam. Deska s pěkně udělaným profi obalem je určitě lepší, než skončit někde na anonymním smetišti hudebních formátů poslanej někde v zipu. Uznávám třeba legální stahování z czmusic.cz a pod. Nejsme žádní zatvrzelí konzervativci, ale stejně kdo chce, desku si koupí na koncertě, přes net. Vážíme si toho.
Kolik času a energie investuješ do The Pant, máš čas věnovat se i něčemu jinému a je pro tebe odezva dostatečně naplňující?
Samozřejmě, že s tím časem je to neskutečný, ale neskutečný boj. Zvláště teď se čtrnáctiměsíční princeznou a osmiletým školákem je to záběr a věci kolem kapely stíhám vyřizovat opravdu po večerech a to ještě tak tak. Do toho s kapelou pravidelně dvakrát týdně zkoušíme a soboty se většinou hraje. Ale dá se to, když si z toho člověk neudělá vyloženě pakec. Zase je potřeba brát věci trochu s rezervou a sem tam najít nějaký ten ventil. A odezva? No co se týká zpětné vazby, tak bych to definoval asi tak, že špatné to není, ale mohlo by to být lepší. Při tom všem, co děláme pro propagaci nás stále objevují noví a noví, mladší a mladší fans, řeknou o tom svým kámošům, objeví se spolu na akcích, což je super. Není to žádnej masakr, ale zase nehrajeme pop, že. Ta asi největší náplň je v tom, že když přijedeš na velký fest, třeba jako Rock For People a hraješ na scéně, kde ještě před dvěma hodinama nebyla ani noha a najednou na tvoje vystoupení dorazí docela slušnej kotlík fans a ještě mají trička kapely, tak to je pak určitě fajn pocit, že je pro koho hrát a ty lidi vědí na koho jdou.
A teď už jen závěrečný prostor pro to, co bys rád řekl, aniž bych se Tě na to zeptal :-)
Chtěl bych poděkovat za prostor a čas, který nám váš web poskytl a taky díky za vstřícný přístup při propagaci našeho společného tour s WITHCH HAMMER. Vážíme si toho. Díky.
|
