Nedávno jsem se pokusil představit EP nepříliš známé, ale za to neokoukané (neoposlouchané) party z Finska. Mírně rozporuplná reakce ve mně vyvolává zvědavost na EP „Tales of the Brokenhearted, Part 2“, které vyšlo v poslední dekádě měsíce září. Stejně jako v předchozím případě, i tady na posluchače čeká pětice skladeb, a to o téměř stejné stopáži. S první nahrávkou ta čerstvá příliš nekoresponduje, co se týče obalu, hudebně je taky mírně odlišná, a tak totožný název nejspíš odkazuje na lyrický obsah. Na úvod by to ale stačilo a nezbývá než se přesvědčit, zda se Cold Feet Control podařilo poodkrýt skrytý talent, a nebo zda se jedná o další partu kluků, která se v záplavě nových kapel jednoduše ztratí.
V poklidné atmosféře, kterou končilo první EP, to současné začíná. „Appreciate It“ je v počáteční minutě uvedeno chytře (a neškodlivě) zvoleným digitálním efektem a vokálem, jenž za doprovodu kytar a uvolněných bicích zvolna roztahuje chmurné mraky, které se nad kapelou stahovaly při poslechu předchozí nahrávky. Ale pryč s předsudky. Po kolébavém úvodu přichází hromová rána s hardcorověji znějící „Despise“, která v pozadí nese kybernetické klávesy (digitálních doprovodů je na EP vlastně požehnaně) a snoubí vokálovou kombinatoriku moderního metalu – melodicky zpívaný refrén a sloky na vlně spojení growlu se screamem. „Hold the Thought“ využívá podobného schématu, i když se konečně ke slovu více dostávají sekerníci Juuso s Tommim. A přestože jejich riffy nejsou nejlepší, které člověk slyšel, rozhodně dávají znát, že máme co do činění s metalcorovu kapelou. Mimochodem, nevím jak vás, ale mě vždycky zaujme souhra klavíru s elektrickou kytarou. Předposlední skladba, nazvaná „Sacred Lies“, by se dala popsat jako jakýsi Babylon. Přestože toto bájné město je známo díky zmatení jazyků a prakticky hluku. Pokud se však řádně zaposloucháte, pochopíte, že díky charakteristické melodice jednotlivých řečí je výsledek velmi zvláštní hudbou. Pánové z Cold Feet Control tímto způsobem spojili zdánlivě nesourodou elektro muziku, kytarové riffy, které přecházejí do kumštýřských vyhrávek na pozadí (sic) a v refrénu až popově laděným zpěvem – místy až připomínající Modern Talking, což zní pejorativně (mě to taky zprvu vyděsilo), ale tentokrát to tak není myšleno. Zbývá už jen „Walking On the Edge“. Ta je patrně nejtvrdším a nejmetalovějším kouskem od Cold Feet Control, který jsem slyšel (možná to vypadá jako málo). Taky podle konstrukce skladby mi je nejblíže, což je ale dáno především tím, že kytary jsou slyšet více než elektronika a i popový hlas jednoho ze zpěváků ustupuje víc hrdelnímu zpěvu. Dvacet minut je pryč…co ale dál?
S „Tales of the Brokenhearted, Part 2“ mám méně potíží než s nahrávkou předchozí, a to z několika důvodů. Tato je totiž hudebně přehlednější a vychytanější, a to hned o několik tříd. Přestože se nejedná o čistý metalcore ani post-hardcore, nýbrž spíše fusion, má to co do sebe a snoubí to finský smysl pro hudbu, který byl vždy
v jiných sférách než kdekoli jinde na světě (a že za to seveřany máme rádi). Toto dvacetiminutové EP se dá popsat jako skutečné „chození na hraně“, protože je zcela nepochybné, že milovníci tradičního metalového zvuku budou mít opět koho nenávidět, ale mladší generace by se o partu Cold Feet Control mohly (a nejspíš měly) začít zajímat díky jejich neortodoxnímu přístupu i strukturování skladeb. Z písní je cítit, že to chlapci dělají ze srdce a pro zábavu a nedělají si žádnou hlavu z toho, jaké zvuky s čím kombinují a především neřeší žádné škatulkování (taky, kdo by se v tom dnes vyznal).
Co bych jim sám za sebe snad vytknul, je skutečnost, že na moje gusto a sluch už se jedná o víc elektronickou hudbu, kde metal s rockem je spíš doplňující součástí. Osobně to mám raději naopak. Nicméně i přesto se mi nejeden part z „Tales of the Brokenhearted, Part 2“ dostal pod kůži tak hluboko, že na ně jen tak nezapomenu. Dal-li jsem předchozí části „Tales“ 6 z 10, pak v tomto případě dávám bod navíc, z čehož vyplývá, že výsledná známka je 6,5. A to na tak krátce existující kapelu v mých očích není špatné, ne?
|
