Hezky se nám ti přehrávači Deep Purple a Whitesnake vypracovali. Před osmi lety začínali tihle Belgičani jako každá druhá kapela – vypůjčováním songů úspěšnějších kolegů. Naštěstí u toho nezůstali (pravda, z těch zakladatelů setrval v Max Pie jen zpěvák Tony Carlino), pustili se do vlastní tvorby, od hard rocku se přesunuli k power progresivnímu metalu a aktuálně vydali svoje druhé album, nazvané „Eight Pieces – One World“.
V tomto případě neodolám citaci promo materiálů - grandiózní, hlasití a silní, s mohutnými hrdinskými chorály, výrazným zpěvem a ohromující instrumentací, to jsou Max Pie, útočící na fanoušky Rhapsody, Kamelot, Symphony X a podobných kapel. Znáte to, aby se člověk dobral skutečné podstaty, je obvykle potřeba podobné hlášky krapet vydělit a otázkou je pouze hodnota dělitele. V případě Max Pie bych se s matikou oháněl především u těch heroických sborů, nadýchanost Rhapsody nějak postrádám a stejně tak vyzrálosti Symphony X album „Eight Pieces – One World“ nedosahuje, ale co není, jednou může být. A v případě Max Pie by to nemuselo tak dlouho trvat…
První věc, na kterou Max Pie můžou bez obav vsázet, to je jejich masivní a explozivní energie. Vytrvalý tlak, kterým mají napěchovaných všech osm kousků (ano, platí to i pro o pomalejší tempo se otírající „I´m In Love“), rozmetá cokoliv, co mu stojí v cestě. Díky tomu znějí Max Pie poměrně masivně a hrubě (což vůbec není na škodu). Do téhle nálady skvěle zapadá i Tonyho vyhrocený, nabroušený a emocemi našlapaný zpěv (v úvodu desky může působit poněkud rozevlátě). Šikovnost rychloprstého kytaristy Damiena Di Fresca táhne desku ohromně nahoru, jeho neposedná sóla skvěle oživují tu hutnou bytelnost skladeb, jeho decentní ochucování prostřednictvím černobílých klapek je nenápadné, důvtipné a působivé.
Mrknete-li na playlist, zjistíte, že hned tři kousky se nevejdou pod osm minut. A to je další z předností Max Pie. Kluci dokážou díky své variabilitě udržet i na takhle dlouhých tratích napětí, tlak, výkon i vzrušení bez jakýchkoliv zádrhelů, o čemž svědčí fakt, že při ukazování na tři nejpřitažlivější kousky desky se hned dvakrát jedná o tyhle rozsáhlé kompozice, vonící epičností (k lehce uvolněné – zásluhou vokálu – „Earth´s Rules a emotivně vzdušnému vyznání bez špetky plačtivosti „I´m In Love“ připočtěte ještě chytlavou upalovačku „Addictions“).
Epicky tvrdé a agresivní, melodicky splavné, progresivně barevné, nabušené a přesvědčivé. Co chtít víc? V tomhle kole je toho víc než dost. A to v mých očích dělá z Max Pie jednu z velice perspektivních power-progresivních kapel.
|
