Recenzi bych uvedla téměř reklamním sloganem: Deals Death jsou temnější a chytlavější, než kdy dřív. A to i přes to, že se z lehkého melodického deathu posunují více do (stále silně melodického a řekněmě „moderně melodeathového“) blacku s výbornými klávesami. Album šlape velmi svěže, už od začátku sypou mladí Švédové jednu pecku za druhou, a i když obdobně znějících kapel najdeme na trhu nepočítaně, s novinkou „Point Zero Solution“ se Deals Death můžou směle zařadit mezi topku.
V recenzi na jejich předchozí placku Elite jsem kapelu přirovnávala k Children of Bodom. Těm časům odzvonilo. Jediné, co s nimi teď mají společné, je, že obě kapely na své novince potemněly. Deals Death si našli vlastní styl plný melodií, orchestrálních ozdob a všeho, po čem zmlsaný posluchač lační. Tvrdší i měkčí, rychlejší i pomalejší pasáže, mix stvořený k líbivosti. Vzhledem k tomu, že na albu jen špatně nacházím nějakou slabší chvíli, či nudnou pasáž, těžko se vybírají skladby, které by vyčnívaly nad jiné, ale namátkou zmíním např. „Facing The Echoes“, úderný reftén ve „Flatline“, nebo goticky znějící klávesové aranže v „Passion For Infinity“.
Zpěvák Olle Ekhman si našel polohu v neutrálním chraplavém vokálu, jen místy se pouští do decentně vyšších, či hrubších hlubších tónin, a to je jedna z věcí, která může působit trochu jednotvárně, ale rozhodně se nedá považovat za nějaké větší mínus. Naopak v kombinaci s chytlavými skladbami je to přesně ono. Jako např. u „Beyond Reason“ s divokým bridgem, ale jednoduchým zpěvným refrénem, stavícím skladbu mezi koncertní tutovky.
„Point Zero Solution“ možná zní jako něco, co už jsme slyšeli tisíckrát v jiném provedení, ale Deals Death do alba vtiskli svou vlastní tvář, čímž stvořili vynikající samostatnou desku, která vyhoupla kapelu na světovou úroveň konkurující daleko slavnějším spolkům. Na živo jsem s nimi už jednou měla tu čest na festivalu Rockstad Falun 2012. V Praze se kapela ukáže již brzy po boku kolegů z Amaranthe a jsem opravdu zvědavá, jak se prokáží tentokrát.
|
