Jednoho úterního večera vprostřed listopadu venku vcelku razantně klesaly teploty v celém jihomoravském regionu, nicméně ani to nemělo platit zcela všude… minimálně na jednom místě mělo být naopak nesnesitelně horko, dokonce až přímo s pekelnou metalovou atmosférou. Ano, právě tento den jižní Moravu navštívili jedni z nestorů americké brutální deathmetalové scény – kapela Incantation. Přiznám se, že tento kvartet, vedený neúnavným Johnem McEnteem (v minulosti například také Immolation či Mortician), nikdy nějak nepatřil mezi mé stěžejní kapely deathmetalového zámoří, nicméně pokud už si tito amíci dali tu práci, aby dojeli za mnou téměř až domů, byl by už hřích je znovu po nějaké době neshlédnout…
Bohužel jsem se díky povinnostem dostal právě až na jejich vystoupení, takže jsem neměl možnost shlédnout žádnou z avizovaných předkapel, ať už Italy Forgotten Tomb, norské blackery Ragnarok či japonský nářez Survive. Již při příchodu před známý uherskohradišťský klub Mír bylo patrné, že se tady děje něco ne zcela každodenního, o čemž svědčil před klubem zaparkovaný italský obytný automobil, ve kterém svou dlouhou chvíli momentálně trávili členové právě z poslední zmiňované kapely z dálného východu. Do sálu jsem přišel zrovna včas, neboť své nástroje mezi dvěma plachtami roztaženými na reprobednách, vyobrazujícími hlavu kozla přibitou na obrácený kříž, chystal právě již uvedený headliner ze zámoří. Návštěvnost zcela odpovídala Uh. Hradišti v takovém typickém úterním listopadovém večeru, takže spíše průměrná. Po rychlém průzkumu triček zde přítomných fans za účelem zjištění orientačního hudebního profilu obecenstva, loga kapel jako Terrorizer, Napalm Death, Amon Amarth, Marduk, Mayhem či Immortal nasvědčovala, že se na Míru sešel vzorek opravdu napříč extrémními hudebními styly. A dokonce se zdálo, že dost možná mírně vede britský Bolt Thrower, což není zase až tak časté…:-)
Ale zpět na pódium. Jakmile bylo vše nachystáno, obratem se rozeznělo krátké intro, po kterém se již na svůj set vrhla americká čtveřice. Rozměry místního pódia samozřejmě kapele nedovolovaly žádné velké akrobatické kreace, takže vše se odehrávalo spíše v decentním duchu (což je ovšem v případě této skupiny spíše pravidlem i na pódiích daleko větších) takže basák v tričku švýcarských Coroner či sám leader McEntee v tričku další US legendy Master většinu svého setu prostáli na svých místech. Mimochodem zjevnou spřízněnost vystupujících Incantation s legendou Master potvrdila rovněž přítomnost Paula Speckmenna, frontmana a lídra zmíněných Master, který, toho času coby obyvatel právě Uh. Hradiště, nejspíš nemohl nepodpořit své americké kolegy alespoň svojí přítomností na parketu. Ti mu za to naopak s úsměvem vystřihli poklonu a věnovali mu jednu z odehrávaných skladeb…
Incantation odehráli svůj set poctivě, zvuk dal to, co prostory místního klubu dovolily a kapela odsypávala skladby v rámci průřezu celé své tvorby. Zazněly songy jako "Shadows of the ancient empire" z "Diabolical conquest", "Lead to desolation" z "Primordial domination" či "Ascend into eternal" a "Vanquish in vengeance" z loňského stejnojmenného alba. Odezva na výkon kapely však byla bohužel vcelku vlažná, trošce pohybu se oddalo jen pár fanoušků bezprostředně pod pódiem, jinak se víceméně pouze přihlíželo. Radost skupina nejspíš neměla ani z reakcí po skladbách, neboť v pauzách mezi písněmi vládlo v sále povětšinou spíš ticho, maximálně občas prořízlé nezbytným alkoholovým: „Hobluj!“ či jinými standardními „povzbuzujícími“ pokřiky. Bohužel i v momentech, kdy si vokalista vysloveně říkal o dopovězení názvu skladby od publika, si víceméně musel odpovědět opět sám…. Nastolenému trendu pak odpovídal i závěr koncertu, v rámci kterého se kapela po odehrání závěrečné skladby vcelku vlažně a rychle rozloučila a zmizela v útrobách klubu. Na standardní přídavky se již bohužel nedostalo, dost možná i díky tomu, že se obecenstvo ihned rozešlo bez toho, aniž by si je vůbec chtělo nějakým způsobem vybojovat.
Hradišťské publikum tedy nejspíš nevzbudilo dojem jednoho z nejlepších koncertů v historii Incantation, což se ale víceméně vzhledem k termínu konání a návštěvnosti dalo očekávat. I přes to ale nejspíš fanoušci mohli odcházet spokojeni, McEnteeho parta odvedla svou práci poctivě a jak už to holt v metalovém ranku chodí, kapely si v rámci svých štací musí zvykat na nejrůznější atmosféru koncertů. Pro fanoušky (nejen) z jižní Moravy to nicméně bylo určitě příjemné zpestření úterního podvečera a snad se podobná akce bude v nejbližší době zase opakovat.
|
