Po dvou letech se znovu o slovo přihlásila deathová klasika z Holandska – veteráni Pestilence tradičně v čele s Patrickem Mamelim. Už potřetí po svém znovuzrození a celkově po sedmé přicházejí se studiovou deskou, která nese jméno „Obsideo“. Tajuplný název alba skvěle dokresluje krásný motiv obalu, který okamžitě asociuje představu, že se nacházíte uprostřed děje všech těch proslulých fantasy filmů, „Nekonečným příběhem“ počínaje a „Soubojem titánů“ konče… Motiv rozpadajícího se antického monumentu se mi hodně zamlouval, a o to víc jsem byl tedy zvědav na obsah díla Mameliho smečky. Co již na první pohled zaujme, je vcelku zajímavá stopáž jednotlivých skladeb, kdy kromě úvodní „Obsideo“, mající něco málo přes čtyři minuty, je všech následujících devět skladeb o délce tři minuty plus nějaké ty drobné. Z toho je patrné, že skupina má naprosto jasno v tom, v jaké stopáži chce posluchači sdělit svá poselství, která pro něj připravila.
Úvod obstará krátké intro s vyhasínajícím životem nejspíš některé z antických potvor a poté se již rozjede nefalšovaná smršť alá Pestilence. Skupina se zcela oprostila od všech minulých experimentů a hustí do svého fanouška nefalšovanou porci pravého death nátěru. Celé album se nese spíše v rychlém tempu a jen občas zpomalí, aby nechalo posluchače vydechnout při některém ze sól či melodických vyhrávek. Pestilence si na albu razí svou cestu a fošna působí vcelku kompaktně, jen Mameli občas změní zabarvení hlasu, čímž skladbu zpestří. Žádná ze skladeb se nikterak nevymyká z průměru, občasné zajímavé hudební momenty v sobě skrývají především skladby „Necromorph“ či „Displaced“
Celkově nové album holandské squadry moc neoslní a jedná se spíše o průměrnou placku, tím spíše s ohledem na skutečnost, že se píše již rok 2013 a death metalových alb bylo vydáno již bezpočet… A dost možná nebýt osvědčené značky, která naštěstí stále ještě lpí nad Mameliho partou, velice snadno by tento kousek prosvištěl mezi metalovou veřejností bez větší pozornosti. Myslím, že už jen minimálně holandský trh nabízí daleko víc zajímavějších kousků, než je tento poslední zářez Pestilence. Pokud budu chtít v budoucnu opět přičichnout, jak voní takový holandský mor, nejspíš se raději vrátím k Drunenovské klasice „Consuming Impulse“, případně pak z Mameliho éry k zajímavým melodiím průkopnického fláku „Testimony of the Ancient“. V tomto případě bude nejspíš nějaký čas trvat, než se k „Obsideo“ vrátím.
|
