S Týr je to jako s kofolou. Když ji milujete, není co řešit. Když se napijete nějakého plagiátu, poznáte to při prvním loku. Když máte možnost ochutnat novou příchuť, třeba si i pošmáknete, ale stejně se zase s chutí vrátíte k tomu osvědčenému chuťovému pramenu. A takhle nějak to mám i se sedmým albem zpěváčků z Faerských ostrovů. Byť nabízí i odlišné chutě, stejně je nejpříjemnější chytit se jejich důrazně dynamické a živé rytmiky, svěže a jednoduše riffujících kytar, podmanivě důstojného a pocitově bohatého sólového zpěvu a nekonečně melodických skluzavek ve sborových refrénech. A byť ve velké míře platí i to konstatování z minulé desky, že každému jejich fanouškovi už dopředu musí být jasné, jak jejich další album bude znít, tahle jistota vůbec není špatná.
Jistotou je i to, že Týr do své tvorby využijí dostatek lidových motivů. I když o tu čistou kotlíkařinu není už zas tak snadné zavadit a Týr mají dneska mnohem blíž k powermetalu (byť důkladně říznutému syrovou pohanštinou), inspirací i citací lidovek je celá řada. A schopnost pohrávat si s atmosférou i náladou jednotlivých skladeb je u Heri Joensena zřejmě nevyčerpatelná, takže těch barevných odstínů, které „Valkyrja“ nabízí, je (v rámci jasně daných mantinelů) přehršel, od majestátně (až hymnicky mohutného) rozmáchlého motivu („Grindavsan“), přes romanticky elegantní vyprávění „Fánar Burtur Brantaljóð“, skrz chaoticky vířivý kolotoč v uřvané „Nation“, k ukvaltované přímočaré šlapavce „Lady Of The Slain“ až k dramaticky rozjímavému atmosférickému finále v titulní písni. Všechno tohle (a ještě mnohem víc - nezapomeňte na kousavě neposedné kytary) jsou typičtí Týr.
K těm odlišným (a velmi šmakózním) chutím, které Týr nabízejí, patří baladická „The Lay Of Our Love“ s hostující Liv Kristine – je skvělé sledovat, jak se Heri Joensen se svým hlasem dokáže „přizpůsobit“ jemnému charakteru skladby. A na úplný závěr (tuhle metodu již mají Týr vyzkoušenou) jsou tu citlivě zpracované dva bonusy z dílny Iron Maiden a Pantery, ve kterých Týr své zbraně využívají velice decentně a s úctou k originálu. Zmínit je třeba i fakt, že Týr po patnácti letech (ze zdravotních důvodů) opustil bicmen Kári Streymoy, kterého (ve studiu) nahradil šikovný (pro potřeby Týr lehce umírněný a dokonale přizpůsobivý) Řek od Nilu Georg Kollias.
Týr veřejně přiznávají, že v rámci sv0 tvorby (byť nedělají nic , co by jim bylo proti srsti) skládají hudbu s ohledem na to, kdo ji bude poslouchat a tak, aby se lidem líbila. A „Valkyrja“ tak spolehlivě a přesvědčivě funguje. Tomuhle se říká návrat k rodnému pohanskému ohni. Vzhůru na vlnu epických melodií, Valhalla čeká!!!
|
