Jsa dosud tvorbou ostravských Absolut Deafers nepoznamenán, díky promo fotkám jsem podvědomě očekával kdovíjakou modernou nakaženou muziku. Leč další základní informace o téhle kapele, totiž že dělala společníka Arakainům na jejich loňském výročním turné, či že na aranžmá desky se podíleli Citroňák Jarda Bartoň a Progresák Aleš Bajger se ukázaly být daleko podstatnější. Debutové studiové album (dovolím si pominout live nahrávku z roku 2011) Absolut Deafers je náladou (nejen) prvně jmenované domácí legendy (a jejího určitého časové údobí) částečně načichlé, takže spíš než k nějakým soudobým novátorským trendům mají Absolut Deafers blíž k heavy metalové klasice. A dodávám, dobře tak, jejich „Zrození“ totiž vůbec nezní špatně.
Devítku skladeb si dovolím rozdělit na dvě (početně, a částečně i kvalitativně) nerovnoměrné poloviny. Tou zlomovou hranicí je jazyk. Hudebně je tohle „Zrození“ totiž kompaktní a soudržné, v záplavě zemitých riffů a (převážně) syrové melodiky jsou (i díky vydařenému zvukovému kabátu) výborně čitelné veškeré nástroje, agresivní dynamika přináší skladbám šťávu a nátlakový projev křiklouna Jana Jaška jim dodává dostatečně přitažlivou a alarmující náladu, i díky účelnému (a jen decentně využívanému) hlasově pružnému exhibicionismu.
Ač se hrdě hlásím k příznivcům češtiny v metalu, v případě Absolut Deafers mi daleko víc voní angličtina, ve které kapela zní přirozeněji, uvolněněji, zbavena jakési lehce násilné schématičnosti a heslovité zkratkovitosti (neříkám, že to je u domorodštiny v tomhle případě zádrhel, ono to muziku Absolut Deafers nijak nebrzdí, ani nesráží, jen prostě ty kousky v Shakespearově jazyce padají do uší snáz a v česky zpívaných skladbách ten osten tuzemského bigbítu někdy prostě až příliš vyčnívá) i arakainovského ocásku.
V kombinaci s ležérním Janovým vokálem, uvolněnou (na poměry desky až neobvykle) náladou, vnitřním napětím i schopností růst a mohutnět, a v neposlední řadě i díky decentnímu příspěvku vokalistky Sylvie Bee (její účast je i v úvodní „My War“ velice podařená) je pro mě vrchol desky skladba „Silence“, která svého sparring partnera mezi českými kousky má v závěrečné „Q“, přecházející z živé vypalovačky do naléhavé atmosféričnosti.
Škoda, že Absolut Deafers občas zahrají i na nevýraznou a těžkopádnou notu, kdy se ne a ne rozjet (u nezmíněných skladeb to mám tak nějak půl na půl). A když tuhle zadrhnutí umocní i neohrabanou češtinou, vyjde z toho údolí alba (aniž bych to bral nějak osobně :-) v podobě průhledně skandovatelné „Fuck Off“.
V konečném součtu jsou pro mě „Totální hluchoni“ příjemným překvapením, poměr povedených věcí oproti těm drhnoucím snadno skončí v kladných číslech, klukům lze tuhle desku věřit bez problémů věřit a slibný potenciál je cítit bez jakékoliv námahy.
|
