Dojem první – nadýchaně křehko-romantická náladovka s citem pro dramatičnost a výpravnost (pokud vás napadl Nightwish, tak prosím o dost skromněji)…, dojem druhý – Mike Scalzi se svými Slough Feg (to jsou hudební bráchové téhle kapely) mají venku nějakou novinku…, dojem třetí – ten kytarista asi občas poslouchal Running Wild a Iced Earth..., dojem finální – Burning Shadows? Ať už to je, kdo to je, nebylo by od věci mrknout po jejich starších věcech!!!
No, jsou to power-hevíci (já bych se nebál do stylového kotlíku přimíchat i něco kotlíkařiny) z amerického Marylandu a to případné putování po jejich historii by nebylo příliš náročné, protože jejich loňské album „Gather, Darkness!“, kterého se týkají tyto řádky, je teprve druhým v jejich kariéře. Přesto si troufli na zpracování koncepčního příběhu, vycházejícího ze stejnojmenného románu Fritze Leibera, který rozdělili do čtyř statí. A nebýt někdy zbytečně dlouhých kytarových eskapád (které se v syrově strohém a instrumentálně nepříliš komplikovaném světě Burning Shadows občas docela brzy vyčerpají) řekl bych, že jejich adaptace má svěžest, švih i styl.
Vyjma úvodní „Overture – Hymn To Satanas“, která je zavádějící hned ze dvou důvodů – jednak s následným děním nemá příliš společného, jednak si pod jejím názvem spolehlivě představíte cokoliv jiného, než atmosféricky přístupné a pohodové symfointro), jsou Burning Shadows bojovní, živí a zemitě přímočaří, občas s nádechem válečnické pompy. Dokáží si účelně a odvážně pohrávat s atmosférou, dokáží svoje skladby (i samotnou desku) přitažlivě vygradovat, jsou přesvědčiví, ať už hrubě tlačí na pilu, ať jsou vyzývavě alarmující, či ať už si rozverně (a tady je ta folkovost) popěvují. Jejich přitažlivost funguje na všech frontách – celkem neohrabaný, neotesaný a nepružný vokál Toma Davyho má velice svojské charisma (jako by měli s Mikem Scalzim společné nějaké geny), bicí Davida Spencera se při veškeré účelnosti občas rozběhnou do velice pestrého klokotání a kytary (jak říkám, ušmiknout některé jejich příliš dlouhé výlety, získala by deska ještě větší spád) si vytrvale pohrávají s chytlavě melodickými motivy i důrazně sekanými riffy.
Burning Shadows nehrají na nějakou načančanost, zvukovou ani aranžérskou košatost (na to, že se jedná o samovydání, je zvuk hodně vydařený) či bombastičnost. Jejich power metal je strohý, jejich největší devizou je jednoduchost, zpěvnost, zemitá přitažlivost a syrová barevnost. Takže hodnocení je jednoznačné – jdou-li vám pod kůži Slough Feg, je „Gather, Darkness!“ v podstatě nezbytnost. Pro ty ostatní velice spokojené doporučení!
|
