O Haken jsem před rokem prohlásil, že se jedná o novou senzaci na progresivní rockové (potažmo metalové) scéně. Po vynikajícím debutu a následném (neméně kvalitním) nástupci nyní přichází zbrusu nové dílo, které si vysloužilo název „The Mountain“. A je to vcelku příhodný název, protože se s ním opět dostaneme až na vrchol samotného žánru. Hudební kvalita zde opravdu dosahuje těch největších rozměrů, které mají v současnosti potenciál převyšovat i dosud nepřekonatelné velikány Opeth, Dream Theater či Riverside.
Vylézt na horu zvanou Haken však může být paradoxně pro mnohé posluchače trochu problém. V cestě totiž stojí mnoho překážek, na které je potřeba se obrnit velkou dávkou trpělivosti a možná i určitého (žánrového) nadhledu. O něco výhodněji na tom asi budou ti, kteří se už s tvorbou těchto Angličanů seznámili dřív. I oni však budou z aktuálního počinu překvapeni. Album „The Mountain“ je na rozdíl od svého předchůdce daleko odvážnější, experimentálnější, trochu jazzovější a (jak už jsem naznačoval) i náročnější. Nemyslím si však, že by bylo úplně nesrozumitelné. Je jen potřeba mít tu správnou náladu a pochopení, odměna se pak dostaví téměř okamžitě.
To, že nástroje zde obstarávají opravdoví mistři ve svém oboru, asi nikoho lecjak nevzruší. Co si budeme povídat, v rámci tohoto subžánru už to není žádná výjimečnost. Jenže Britové kromě svých muzikantských „superschopností“ disponují i velkou skladatelskou originalitou. To vám potvrdí hned první delší kompozice „Atlas Stone“, kde najdete několik unikátních míst, které nutí k opakovanému poslechu. Své využití zde nachází třeba bebop (nebo obecně jazz, se kterým kapela koketuje vlastně už od počátku své kariéry) či velkolepý sbor, který zde působí přímo epicky. Ve skladbách „Cocroach King“ a „Because It’s There“ si zase plně můžeme vychutnat Jenningsův několikrát navrstvený hlas či různé a cappella pasáže (které by i takoví Van Canto ocenili). Vlastně celkový frontmanův projev si zaslouží jen chválu. Jeho něžný a místy i srdcervoucí hlas sice nemusí úplně každému vyhovovat (příkladem budiž emotivní skladba „As Death Emraces“), kvality mu však upřít nemůže nikdo.
Haken jsou zkrátka mnohotvární a nepředvídatelní a mnozí by určitě namítli, že někdy až zbytečně moc. Mě však jednoznačně přesvědčili, že se o budoucnost progu nemusím bát.
|
