A je tady další do rodiny těch, co se v Itálii po letech probrali z hibernace. Power rychlíci Shadows Of Steel zkoušejí vzkřísit zašlou slávu (eh, opatrně s těmi pojmy). Z historického hlediska se mohou pochlubit kořeny, sahajícími do poloviny poslední dekády minulého tisíciletí, dvěma alby (z nichž to první mělo poměrně slušný ohlas, s druhým už to šlo z kopce) i jedním jménem v sestavě, spojovaným s poměrně významnými italskými bandami – klávesák Andrew McPauls (odešel po vydání první desky) si zahrál s Vision Divine či s Labyrinth. A pak také devítiletou pauzou, odstartovanou krátce po vydání druhého alba a ukončenou před dvěma lety.
Aktuální sestava je jakýmsi historickým slepencem Shadows Of Steel. Jedinému pamětníku kompletní historie kapely, zpěváku Wild Steelovi (ach, ty pseudonymy, začíná být krapet přeocelováno…) zůstalo věrné kytarové duo Ice Reaven + Yackson z druhého alba, za výrazné klapky se vrátil Andrew McPauls a rytmická sekce je ryze pohibernační – a jména bicmena Rosse Lukathera a basáka Andrewa „Tower“ Toricciniho by znalce italské scény také mohla snadno trknout. Tahle sestava by měla být (a také je) zárukou toho, že to kapele spolehlivě a přitažlivě šlape.
Asi nejsnazší charakteristikou „Crown Of Steel“ může být konstatování, že jde o typicky italskou power záležitost. S velice výraznými – optimistickými, nasládlými - klávesami, kousajícími kytarami, vytrvalým dialogem těchto nástrojů, převážně uspěchanou rytmikou, stylově příjemným a obratným vokálem, lehkými, harmonicky zpěvnými melodiemi, chytlavými sbory,…, prostě doslova a do písmene nic nového pod sluncem. Ovšem když tenhle staromilský základ zpracujete tak, jako kluci třeba ve snadno zapamatovatelném „Nightmares“, s příjemným náladovým kotrmelcem a sympatickým zdivočením v závěru (výhodou je, že všechny rychlovky, byť prakticky ze stejných ingrediencí, se neslévají do jedné hmoty), přidáte k tomu vytrvale živé a svěží sólování, schopnost jemně pracovat s napětím skladeb, snadno dokážete odůvodnit smysluplnost svého návratu (který škarohlídi, modernisté a odpůrci ojetých mustrů a hudebních klišé nikdy nepochopí).
Snad jedinou silnější výhradu bych měl k okamžiku, kdy kluci sleví z rychlejšího tempa – baladická „Recall“ postrádá to pnutí rychlovek a působí trochu jako z povinnosti splnit i tuhle položku tradiční matrice.
Příjemná deska, která se hrozně dobře poslouchá a třebaže vaří z určité nostalgie, zní svěže a přitažlivě. V podání Shadows Of Steel se zdá, že úspěšné návraty jsou strašně snadná záležitost.
|
