Kroměřížská parta vznikla v revolučním roce 1989 a svůj vznik potvrdila první demo nahrávkou o dva roky později. Ačkoli Barricade putují světem již čtvrt století, určitě je (z neznámého důvodu) pro mnohé z vás toto jméno neznámé, stejně jako pro mě. A to i přesto, že na svém kontě měla kapela tři regulérní alba, ke kterým v roce 2013 přibylo další. To nese název „Resistance“ a bylo nahráno ve studiu Šopa, kde už vzniklo několik kvalitních nahrávek. Že tomu tak je i v tomto případě nás má nyní přesvědčit sedm songů o poměrně netypicky krátké stopáži, která se zlehka přehoupne přes dvacet minut.
Madball, Suicidal Tendencies, Biohazard, Agnostic Front, Sick of It All. To jsou jména, která člověku vytanou na mysl, když začne hrát „Resistance“. Úderný a přímý hardcore přelomu 80. a devadesátých let s gang vokálem, tvrdou kytarou a řvoucím zpěvákem. Dobré rozehřátí svalů pro začátek. Pokud je úvodní píseň metalovější, pak následující „Dope“ už se řítí v rytmu hrubého punku s melodickými nápěvy. Třetím songem už Barricade kombinují obě corové polohy, a pokud ne dřív, tak „Hard Life“ jistě posluchače strhne na tu správnou stranu barikády. Nebál bych se skladbu o těžkostech života v současných podmínkách označit jako hit desky, který má potenciál roztočit nejeden circle pit.
Polovinu desky uzavírá „Never Be Excited“ s pomalejším rytmem a snahou o melodie i složitější kompozici, a to nikoli bezúspěšně. Nemůžu se zbavit toho, abych si u kytarové linky, refrénu a zvolání „wohohou“ nevzpomněl na staré dobré The Offspring. Udeřme spolu s „Violence“ na tvrdší strunu. Newyorská hardcore scéna má velmi talentované žáky, kteří nejsou pouhou kopií svých učitelů. „Don´t Tolerate“ je opět melodičtější punkcore, kdy projev Shilhy i celé kapely připomíná velikány Agnostic Front. A to nijak afektovaně, nýbrž zcela přirozeně a osobitou formou. Závěrem desky zní „Nazi Beast“, která budiž důkazem, že na téhle scéně nejsou takoví tvorové vítáni. Napětí je z tónů cítit jasně, stejně jako nekompromisní názor v dané věci. Po instrumentální stránce stojí u této písně za vypíchnutí především kytara.
Dvacet minut uběhlo jako voda a před opětovným spuštěním alba „Resistance“ jen několik slov ke konečnému zhodnocení. Nemá cenu pídit se, proč jsem o Barricade zaslechl až nyní. Nicméně jsem rád, že tomu tak je aspoň s nejnovější nahrávkou.
Tahle čtveřice vykročila cestou tradičního hardcoru a ještě si pěšinku vyšlapala po svém. Kromě neoddělitelných prvků, jako gang vokál či punkový drajv a lyrický projev, si v několika skladbách dovolují zahrát i melodičtější formou, což celé album dělá ještě zajímavější a především pestřejší. Přestože lze lehce poznat, v kom mají Barricade své vzory, kombinací všech těchto vlivů si tvoří svůj specifický zvuk a projev. Což je důkazem o vlastní hudební vizi, která dnes už nebývá tolik pravidlem. Stručně a jasně. Barricade vydali hodně slušné album. „Resistance“ v sobě mísí prvky obou forem zaoceánského hardcoru, který tam vládl před čtvrt stoletím. Výsledkem je pak velmi živá a pulzující nahrávka, zábavná a zároveň kritizující. Dal bych vyšší hodnocení, ale to by museli Barricade přihodit ještě nějaký song navíc=o)
|
