Napsat o plzeňské Panychidě, že desetiletku svojí existence uzavírá neohroženě na tuzemském pohanském trůnu, by asi nebylo dostatečně vypovídající, neboť na poli pagan metalu těch souputníků není v naší zeměpisné šířce a délce zrovna přehršel. I tak se toho úvodního konstatování přidržím, zejména s ohledem na to, že Panychida by se silou svého, na konci loňského roku vydaného, třetího řadového alba „Grief For An Idol“, mohla (opět) směle zařadit mezi velká jména pagan metalové scény.
S příchodem uštěkaného křiklouna Vlčáka do kapely se Panychida začala z ryzího (a relativně přístupného) pohanství pozvolna posunovat směrem k blackovému hájemství, na aktuální desce prosakují i chuťové odéry melodického deathmetalu a pokud jsem už na minulých deskách naznačoval, že proniknout k obnažené podstatě panychidí tvorby (především díky odklonu od užívání zlehčujících a uvolňujících folkových motivů i nástrojů) není žádná selanka, „Grief For an Idol“ tento pocit ještě zesiluje.
Zejména zásluhou emotivně výbušného a brutálně intenzivního tlaku v úvodu desky, při kterém se drásavý, pichlavý a jedovatý hudební vír stává až chaoticky nepřehledným, v naprosté pocitové symbióze s vypjatým Vlčákovým řevem (a v druhé položce „Two Untouched Moments“ k tomuhle ataku pocitů připočtěte i stejně brutálně působivý vokál Honzy Kapáka). S polotitulní „Krasatina (Gief For An Idol)“ přichází první krátké uvolnění z monumentálního zvukového sevření – poetická kytarová vyhrávka skvěle podpoří melancholicky dramatickou atmosféru, do pestrého střídání nálad, hlasů, divokosti ubzučené kytary a chorálového motivu poprvé zavane i špetka majestátnosti. Hrst hravosti přijde prostřednictvím sympaticky chytlavého motivu hostovských dud ve „Wayfarer´s Awakening“ v dokonalé kombinaci s havraním skřípotem i lehoučkou melodií. Až heavíkové kytary krouhnou (aby si zase následně zabzučely) v náladově kontrastní (skvělá kombinace intenzivního nátlaku s houpavou hrubou elegancí) „Don´t Tell No Lies“.
Zdá se vám, že už je toho na jednu desku habaděj? Ani zdaleka, dojde i na staroslovanštinu v„O veliji vezě“, na píšťalky, na vokální příspěvek hostujícího V´ganora (ze stylově spřízněných Helheim a Taake) v šamansky medovinové pohlcující atmosféře Minnestund“, na důstojně působivou interpretaci úryvku ze „Starých pověstí českých“ s povznášejícím hudebním ocáskem… a hlavně na neutuchající veletrh nápadů.
Maximálně silná atmosféra, neustálé a nepolevující dění, děj podařený zvuk, neslábnoucí kolotoč intenzivních pocitů. Možná je „Grief For An Idol“ tou nejméně přístupnou deskou v diskografii Panychidy, o to větší je však zážitek z toho, když vám tahle pestrobarevná skládanka začne pronikat pod kůži, a o to delší je doba jejího působení, po kterou vám bude vařit krev.
|
