Správný seriál by měl vždy začít ranou historií kapely, ale já si v tomhle případě napřed neodpustím osobní odbočku. Můj první kontakt s Queensrÿche se uskutečnil v roce 2004. Pamětníci si možná vzpomenou, že na německém kanále VIVA+ tenkrát po večerech běžel dvouhodinový pořad s metalovými klipy, a v tomto pravěku to byl můj hlavní zdroj pro nalezení nových kapel. Jeden večer mě velmi zaujala trochu podivná skladba s perfektním klipem a velmi jedinečným hlasem zpěváka. Co čert nechtěl, zrovna ten večer se také rozbila grafika a televize mi neprozradila, co to sakra bylo za kapelu. Trvalo myslím ještě dva roky, než jsem naprostou náhodou „Eyes of the Stranger“ slyšela znova a okamžitě si vzpomněla, že tohle je ona tajemná klipovka. To jsme ale samozřejmě o dvě alba napřed... a v tomhle případě by byla obrovská škoda se nevrátit na úplný začátek.
Qeensrÿche začali tak, jak se na správnou kapelu sluší. V roce 1981 banda teenagežerů zformovala na předměstí Seattlu seskupení, které po místních klubech vystupovalo pod názvem The Mob. Zpěvák Geoff Tate tenkrát zpíval v jiné lokální kapele Myth a s The Mob na začátku příležitostně odzpíval pár koncertů. Později z původní kapely odešel a stal se stálým členem a hlavním skladatelem. Pánové se při své koncertní aktivitě prezentovali čtyřskladbovou demo páskou, která byla natolik kvalitní, že přitáhla pozornost britského Kerrang magazínu. Hned zpočátku tak kapela (už pod jménem Queensrÿche) získala smlouvu s vydavatelstvím EMI music, pod jehož hlavičkou bylo záhy v roce 1982 vydáno eponymní EP. To je dodnes klasikou, předvedlo kapelu ve velké síle a přineslo kvalitní skladby v čele s úžasnou „Queen of the Reich“. Nahrávky se prodalo neuvěřitelných 350 000 kopií a kapela tak dosáhla na 81. pozici v žebříčku The Billboard. Nic tedy nebránilo tomu, aby už v podstatě zavedená kapela vydala v roce 1984 první dlouhohrající desku „The Warning“, která byla nahrána v Londýně.
Názory se v tomhle případě trochu různí, ale já si dovolím odvážně označit Queensrÿche jako objevitele progressive metalu. Jistě, Fates Warning vydali svou debutovou desku stejný rok, ale v jejich případě se styl zformoval poněkud později. Qeensrÿche se jistě měli čím inspirovat, prog rockových kapel existovaly hromady, ale mým názorem je, že to byli právě oni, kdo provedl progovou fúzi s metalem – a rovnou v pořádně kvalitní a drzé podobě. Pokud jde o sílu dopadu téhle kapely, je potřeba si uvědomit nejen tohle, ale především fakt, že už na svém první albu přišli prakticky s hotovým stylem. Když chcete někomu nedotčenému představit jinou klasickou kapelu, většinou tak učiníte s druhým či třetím albem, protože mnoho debutů ještě nebylo to pravé. V případě „The Warning“ je nám rovnou servírovaná naprostá klasika. Kapela, která je sice typickým produktem své doby, ale zároveň přichází s něčím neotřelým a navíc s tak výraznou vlastní tváří, že nemáte šanci si je splést. A hlavním poznávacím znamením je samozřejmě jedinečný Tateův vokál s pronikavými výškami, rozsáhlými možnostmi a plný emocí a expresivnosti.
I když pro vysoké hodnocení tohoto alba by úplně stačila jeho obrovská důležitost pro vývoj jednoho celého žánru, naštěstí je samo o sobě opravdu vynikající a plné skladeb, které nejde označit jinak, než jako naprosto klasické. Titulka „Warning“, dvojice „No Sanctuary“ a „Take Hold of the Flame“, která by s naprostou lehkostí zapadla i do klasiky klasik, alba „Operation: Mindcrime“, a neposlední řadě jedna z nejlepších progových balad „Roads to Madness“, kde Tate naplno ukazuje, jak to má správně vypadat, když se do hlasu vloží hluboké emoce. Nic není nedotažené, kapela moc dobře věděla, co dělá a čeho se chce držet (aspoň pro pár další let). Celkový evropský feeling albu jenom prospívá a posluchačovo ucho i po mnoha letech zaplesá při každém dalším poslechu. Na povzdechy, že kapele tenhle správný směr nevydržel tak dlouho, jak mohl, bude ještě čas v dalších pokračováním seriálu. Po téhle desce byla na obzoru hvězdná a zářivá budoucnost. „The Warning“ položilo velmi pevné základy pod celý progový žánr a rovnou odstartovalo klasickou éru kapely. I když jsou tu jedna nebo dvě vycpávky, kvalitu, vyzrálost a historický význam desky jako celku to ani v nejmenším nesnižuje. Tady se hrálo s vysokými kartami hned v prvním kole.
|
