Letos to bude už šest let, kdy Symphonity, jedna z domácích kapel s největším potenciálem uspět mimo hranice naší republiky, vydali album “Voice From The Silence”. Důvodů, proč se příznvci kapely dosud nedočkali, je vicero, ale tenhle stav by se měl ještě v letošním roce změnit. Co nového se aktuálně děje u Symphonity prozradí kytarista Libor Křivák.
Letos to bude šest let, co Symphonity vydali svoje první album „Voices From the Silence“. Ze zpráv na vašich stránkách je zřejmé, že na následovníkovi se pracuje. První otázka je tedy jasná – jak to vypadá s novou deskou, v jaké fázi její tvorby se nacházíte, kdo se na ní podílí, případně ještě bude podílet?
Momentálně se dokončují chybějící texty a pracuje se na vokálních linkách. Souběžně s tím se dodělávají klávesové party a provádí reamping kytar. Na nové desce se podílí v podstatě stejná sestava jako na Voice From The Silence, tedy samozřejmě až na basáka. Takže to vezmeme popořadě. Bicí nahrál Martin „Marthus“ Škaroupka v německém Gate studiu. Za mixážním pultem seděl Sascha Paeth, který míchal již naše minulé album. Basové party nahrál nově příchozí Ronnie König, Ivo Hoffman obstarává klávesy a já jsem samozřejmě nahrál všechny kytary a také některé klávesové party. Co se zpěvu týče, tak novou desku opět nazpívá Olaf Hayer a možná nějakými vokály přispěje i Herbie Langhans. Uvidíme. Autorem hudby jsem já a o texty se podělili Tommy König, Petr Vysloužil a Olaf Hayer.
Můžeš už prozradit nějaké podrobnosti o novince, ze kterého období pocházejí chystané skladby, zda jde čistě o novinky či nápady z průběhu doby od vydání debutu a je už stanovená nějaká deadline pro vydání alba?
Dá se říct, že jde jednoznačně o nové skladby, které vznikaly až dlouho po vydání alba „Voice From The Silence“. Takže žádné šuplíkové záležitosti. Ale je jasné, že člověk má sem tam odložený nějaký riff či motivek z dřívějška a použije ho. Například jsem v jedné věci znovu zpracoval do podoby kytarového sóla motiv z mé hodně staré skladby, pocházející z roku 1997, kdy jsem ještě komponoval hudbu na počítači v programech zvaných trackery. Ale to je opravdu výjimka. Drtivá většina nového materiálu je naprosto nová. Některé věci jsem navíc tradičně dodělával těsně před odjezdem do studia. Datum vydání zatím pevně stanoveno není a bude záležet také na domluvě s vydavatelstvím, ale určitě chceme mít desku venku tenhle rok.
Aktuálně jste ohlásili nováčky v rytmické sekci kapely. Můžeš vaše nové členy představit, v čem vidíš jejich největší přínos pro kapelu?
Novými členy Symphonity jsou basák Ronnie König a bubeník Radim Večeřa. Asi jejich největším přínosem pro kapelu je zkompletování sestavy a zajištění její stability. Zatímco uvolnění postu basáka předcházela jedna velmi smutná událost a to úmrtí našeho dlouholetého basáka Tomáše Čelechovského, tak v případě Radima šlo o získání stabilního hráče na post bubeníka. Přeci jen je Martin relativně hodně vytížen jeho domovskými kapelami a koordinování našich aktivit by bylo obtížné a mohlo by opět vyústit v paralyzaci koncertní činnosti kapely. Takže jsme se rozhodli poohlédnout se po někom, kdo by s námi hrál stabilně. Navíc se nám podařilo natrefit na velmi talentovaného mladíka, který ke všemu studuje na brněnské konzervatoři.
Asi nejznámějším jménem v Symphonity je zpěvák Olaf Hayer. Jak bude vypadat spolupráce s tímhle pěvcem, především co se koncertování týče? Předpokládáš, že se objevíte na pódiích v České republice častěji, než tomu bylo v minulosti, chystáte na podporu desky nějaké turné po republice?
Za tu dobu, co je Olaf součástí kapely jsme se, řekl bych, stali přáteli a právě absence koncertů je jedno z našich nejdiskutovanějších témat u piva. Momentálně jsme domluveni na desku a další představu spolupráce diskutujeme. Každopádně bych byl rád, aby Symphonity v budoucnu vystupovali podstatně více, než tomu bylo doposud.
A co případné tour po Evropě, předpokládám, že tyhle ambice určitě máte?
Na turné po Evropě jsme chtěli vyjet už po vydání „Voice From The Silence“. Bohužel, i když jsem tomu věnoval spoustu času a energie, tak z turné sešlo. Odehráli jsme tak alespoň nějaké festivaly v České republice.
Basák Ronnie König je již členem Symphonity, společně s Ivo Hofmannem jste si zahostovali na posledním albu jeho kapely Signum Regis. Nabízí se otázka, jestli nemáte, vzhledem k vašim vzájemným vazbám, chuť na společné turné, neuvažovali jste o tom? A je tenhle personální propletenec důsledkem především té správné chemie, nebo i tím, že na power metal není v našich končinách dostatek těch správných lidí?
S Ronniem se známe už pár let, navíc jeho bratr Tommy píše i pro Symphonity nějaké texty. S oběma udržujeme přátelské vztahy a vzájemně se navštěvujeme. Takže Ronnie byl tak trochu logická volba. Bylo sice jasné, že nahradit Tomáše Čelechovského jak po lidské, tak po hráčské stránce nebude vůbec lehké a i když jsem se zprvu koukal i po jiných adeptech, nakonec jsme s Ronniem udělali zkoušku a domluvili se na spolupráci. A společné turné se Signum Regis? Nevím, o tom jsme se zatím nikdy nebavili.
Už v dobách, kdy jste hráli pod jménem Nemesis jste měli velice dobré renomé, které pod hlavičkou Symphonity šlo ještě nahoru. Nemáš obavy z toho, že v dnešní uspěchané době, kdy se chrlí desky jedna za druhou, budete v podstatě, byť samozřejmě i v důsledku smutných událostí v kapele, začínat úplně od znova? Jaká pozitiva vidíš v takovémhle „restartu“?
Tak asi jediné pozitivum je, že jsme se fanouškům neokoukali ;-). Já osobně nejsem příliš příznivcem systému každý rok nová deska, protože téměř žádná kapela není schopna při tomhle tempu vydávání dlouhodoběji udržet potřebnou kvalitu a nevykrádat se. Ale je jasné, že šest let mezi alby je zase druhý extrém, ať už jsou důvody jakékoliv. Faktem je, že budeme začínat v podstatě od znovu a že před námi stojí nelehký úkol znovu potvrdit naše kvality před posluchači. Ale jelikož jsem nejen já do nové desky věnoval spoustu času a peněz, tak věřím, že se i fanouškům to dlouhé čekání vyplatí.
Jak jsi spokojený s tím, kam se dosud kapela dostala a jakou máš představu o tom, kam by se jednou dostat mohla?
Na jednu stranu jsem hrdý na to co kapela dokázala. Už s albem „Goddess Of Revenge“ jsme ještě jako Nemesis dokázali získat smlouvu u zahraničního vydavatelství a následně i v Japonsku. Jako jedni z mála jsme začali využívat služeb zahraničních studií. S „Voice From The Silence“ jsme do sestavy dostali Olafa Hayera a Martina Škaroupku a spolupracovali s lidmi jako Denis Ward a Sascha Paeth. Na druhou stranu vím, že kapela měla a má potenciál daleko vyšší, a to, že nebyl plně využit, je hlavně naše vina. Takže máme před sebou stále nové výzvy.
Když započítáme i tvoje působení v Otter, je to letos dvacet let Tvého působení na metalové scéně. Co nejpodstatnější se podle tebe změnilo na hudební scéně za tuhle dobu a co je ten hlavní důvod toho, že se hudbě věnuješ takovou dobu, co tě na tom nejvíc láká a přitahuje?
Uf, to to teda letí :-) Asi se celkově za tu dobu změnil hudební průmysl. Proběhla digitalizace. Přinesla hodně pozitivních, ale i spoustu negativních jevů. Dalším faktorem je, že člověk stárne a na některé věci se dnes už dívá jinak než dřív. Ale když už to člověk dělá takovou dobu, tak se na to přeci ze dne na den nevykašle ;-). A co mě na hudbě nejvíc láká? Asi její vlastní tvorba. Se skládáním vlastních skladeb jsem začal už někdy ve 12-ti letech. Tehdy jsem je brnkal na španělku a nahrával na kotoučák. Velký skok dopředu znamenalo pořízení PC v půlce devadesátých let, kdy se mi otevřely nové obzory. Najednou jsem mohl tvořit i symfoničtější věci. Souběžně s tím jsem ale samozřejmě skládal i metalovou muziku, až se tyto dva světy navzájem propojily. K čemuž samozřejmě nemalou měrou přispěl i pokrok nahrávací techniky. Na celém procesu tvorby mě nejvíc fascinuje, jak skladby rostou. Je to v podstatě jako když stavíte dům. Od základů až po střechu. Navíc jsem člověk, který rád vidí nějaký výsledek na konci svého snažení. Takže když pak držíte v ruce album, tak vám to vynahradí všechny ty strasti spojené s jeho vznikem.
Moje poslední otázka je obligátní – je něco, na co se tě nikdy nikdo z novinářů či fanoušků nezeptal a Ty bys na to přitom hrozně rád odpověděl?
No radši snad ani ne;-) Každopádně díky za rozhovor a ať se Ti i čtenářům daří...
|
