Dlouhé čtyři roky jsme čekali na to, až nás vrchní lich Kai se svou družinou poctí další návštěvou. Tentokráte nás zve rovnou do Říše nemrtvých. Abych pravdu řekl hned zkraje, na tomto místě se mi příliš nelíbí. Kostlivci na pověstnou paprskovou rychlost důkladněji zatlačí jen na dvou zastávkách, ty zbylé projedou v relativně klidném, středním tempu, a na jedné i přibrzdí. Tento fakt by mi nijak nevadil, víc mě mrzí, že kluci v zombácké říši nejspíše poztráceli hodně spisů se zpěvnými a melodickými linkami, tak je nahradili těmi, které tam odhodili Judas Priest, Accept a dle rukopisu možná i Manowar.
Zvuk se rovněž nijak zvlášť nepovedl. Je hodně podobný loňským Helloween – přestředovaná zvuková koule, v níž je občas dost problém se zorientovat. Výkony celé kapely jsou standardně profesionální, ovšem na Kaiových hlasivkách se album od alba víc projevuje věk a prochlastané noci. Ve středních polohách poslouchatelný, ve vyšších (do kterých se ale naštěstí už tak často nepouští) nepříjemně řezavý.
|
Dnes je 12.9.2025, svátek má Marie
|
| GAMMA RAY - Empire Of The Undead |
|
Hermes  |
 |
Po dlouhých čtyřech letech se vrací matadoři melodického metalu Gamma Ray. Po minulé desce "To The Metal!", která by se v diskografii kapely dala označit spíše za průměr (u mě 6,5/10), většina fanoušků netrpělivě očekávala, s čím se kluci vytasí letos. Při poslechu první poloviny alba je vše v naprostém pořádku. Ta nabízí téměř vše, co od gama záře očekáváte. Úvodní epos "Avalon" nenásilně kráčí ve šlépějích hitů "Rebellion In Dreamland" či "Empathy" a jeho kouzlo sílí každým poslechem. Následující "Hellbent" je již typickou sázkou na jistotu. Skladba, která se odehrává ve zběsilém tempu s odkazy na ranou tvorbu Helloween a painkillerovské časy jidášů, sice působí jako naprosté klišé. Jakmile však zazní Hansenův typický, dravý vokál, tak se mrazení v zádech musí dostavit všem melodikům. Překvapením je pro mne song s číslem tři. "Pale Rider", kterou má na svědomí "nový" bubeník Michael Ehré, je příjemnou směsicí "Empress" a "Fire Bellow" , kterou však Kai okořenil výrazem blázna, a přestože se mi na první poslech skladba příliš nezdála, tak v současné chvíli ji považuji za jednu z nejlepších věcí alba. Nemalou zásluhu na tom má refrén, který je nádhernou variací pecky "Mother Angel". Čtvrtá "Born To Fly" začíná (na poměry kapely) netypicky, ale během několika sekund se její nálada vrhne do typického melodického kvapíku, který sice působí poměrně nenápadně, ale věřte, že se vám nakonec z hlavy jen tak nedostane. Následuje "I Want Out". Pardon! "Send Me A Sign". Zase ne? Mrknul jsem se do bookletu a již vidím, že následující song má název "Master Of Confusion" alias singl aktuální desky. Nebudeme si nic nalhávat a povíme si to na rovinu. Tento song je další kopírkou již zmíněných skladeb a přiznám se, že se mi podobné vyhrávky od paprsků začínají poměrně zajídat. To jim to nestačilo s "Time To Live" na minulé desce? Náladu mi však spraví titulní "Empire Of The Undead". Speed/thrashová smršť, u které můžete vypnout mozek a jen si užívat zběsilé tempo všech členů kapely, které se po celou stopáž skladby nezmírní ani píď. Po metalové smršti musí logicky následovat zpomalení. Zmírnění tempa alba si vzala na starost "Time For Deliverence". Pochmurná nálada se však během poslechu dostala i na mne a této skladbě stále nemohu přijít na chuť. Není vyloženě špatná, ale kdyby neexistovala, tak by se nestalo absolutně nic. Podobný pocit převládá i u střednětempé "Demonseed". Pomalu začínám mít pocit, že desce začíná docházet dech. Při poslechu deváté skladby "Seven" mě pochmurná nálada stále neopouští. Začínám si uvědomovat fakt, že podobný pocit jsem měl i při poslechu minulé desky. Naštěstí však v úvodu závěrečné vypalovačky "I Will Return" promluví Arnold Schwarzenegger, který vrátí mi náladu, které ve mně převládala při poslechu první poloviny alba. Nemějte mě za ortodoxního speedaře, ale tento kvapík mi dokázal opět navodit husí kůži a po předchozí studené sprše se opět dostavuje kouzlo zářících paprsků. Klukům prostě letos více sluší speedová tempa. První bonusový song"Built A World" si rozhodně nenechte ujít. Nádherná věc ve středním tempu, kterou bych velice rád viděl na samotné desce (místo takové "Demonseed"). Druhý bonus "Someday" je určen pro Japonsko a možnost poslechu jsem měl pouze přes sociální síť. Jedná se o bonus v pravém slova smyslu, neboť mix taneční hudby s kapelou Rammstein mi typický pro kapelu Gamma Ray rozhodně nepřijde. Slyšem na tuto skladbu mnoho názorů, ale osobně na ni milerád zapomenu. Doufám, že na novou studiovou desky nebudeme čekat další čtyři roky, neboť kapela je stále ve skvělé formě a věřím, že nás ještě mnohokrát potěší. Kai Hansen mě mile překvapil svým hlasovým projevem, neboť jsem měl v posledních několika letech pocit, že již maličko selhává. A nový bubeník Michael Ehré? Nevěřil jsem, že to napíši, ale Daniel Zimmermann mi vůbec nechybí. Jen by se kapela mohla vyhnout skladbám, které dobře znějí, ale negradují a kvalitu alba pouze dostávají do průměru. To je u kapely, která má na svědomí takové klenoty jako "Land Of The Free" či "Powerplant" škoda. |
| František Šafr 7,5/10 |
www.gammaray.org |
| Vydáno: 07.05.2014 Přečteno: 8633x |
počet příspěvků: 120
| Titulek: | Příspěvek: | Datum: | Jméno: |
| To Deny | Mě Hansen se... | 16. 09. 2016 19:58 | Kolík |
| XXX | Fakt výborná... | 16. 09. 2016 14:03 | Deny |
| Tak uz je venku ta... | 16. 09. 2016 11:44 | adrian | |
| Proč vydává... | 9. 08. 2016 20:33 | htaedas | |
| to htaedas: | Mně to přijde... | 9. 08. 2016 17:54 | Anonim |