 Mnoho lidí dnes říká, že v rockové hudbě už bylo řečeno téměř vše a nedá se tu již vymyslet nic nového. Nevím, co je na tom pravdy, ale každopádně se občas člověk při poslechu dnešních kapel neubrání pocitu, že něco podobného už slyšel. Ať už jde o kytarové riffy, nebo třeba o zpěvové linky. Někteří hudebníci se ke svým velkým vzorům hrdě hlásí, jiní se zuby nehty brání a hrdě prohlašují, že jejich hudba pochází jen od nich a nikoho nekopírují. Ale ruku na srdce-každý ve svých začátcích poslouchal své oblíbené bandy a mnohdy se dá inspirace minulostí snadno vypozorovat. LORDI patří jednoznačně do té první kategorie a rozhodli se vydat cestou teatrálního rocku ve stopách takových velikánů jako jsou KISS. Gumové masky, ohně a pyrotechnické efekty, skrytá identita hráčů-to vše tu již v minulosti bylo, ale ještě pořád to nezaručuje úspěch. Je potřeba ještě spousta chytlavé muziky a taky trochu štěstí. To vše LORDI mají a díky tomu vyšlo již jejich třetí plnohodnotné album. Kapelu potkaly personální změny, ušily se nové kostýmy a odstartovalo turné na podporu aktuálního počinu „The Arockalypse“. Po hudební stránce se žádná změna nekonala. Žádné velké kytarové šílenství, žádná zbytečná sóla. Jen pořádná porce hitových skladeb s jasným tahem na branku. Vše vyznívá jednoduše a přímočaře, ale rozhodně ne lacině. Pokud se vám líbily předešlé desky, tak tahle rozhodně nezklame. Nebudu zde vypisovat songy, které se mi líbí, protože bych musel znovu opsat celý playlist. Mohu jen vřele doporučit a doufám, že se téhle kapely dočkáme brzy živě i u nás.
|
