Udělám-li takové průběžné bilancování za letošní rok, vychází mi, že jedno z prvních třech mist v kategorii album roku drží švédští Persuader se svojí novinkou “The Fiction Maze”. Persuader postavili na hlavu teorii současného uspěchaného světa, kdy se většina snaží ani na okamžik nedat fanopuškům vydechnout, aby na snad někteří nezapomněli a se svým čtvrtým albem přišli až po (neplánované) osmileté studiové pauze. O tom, proč vlastně k té pause došlo, o pocitech z nového alba i o tom, jestli se Persuader někdy představí v naší domovině jsem si povídal s kytaristou Danielem Sundbomem.
Poslední dvě alba Persuader od sebe dělí osm let. Co zavinilo tuhle pauzu, co během ní Persuader dělali a co bylo hlavním důvodem k obnovení vašich aktivit? A je vaše nová deska poskládaná ze starších nápadů nebo jde o vyloženě o nové skladby?
No, v žádném případě jsme neměli v úmyslu být mimo takhle dlouho. Někdy na přelomu roku 2009/2010 jsme měli pocit, že „The Fiction Maze“ už je téměř dodělané, že si jen stačí už přeposlechnout a dodělat některé vokály, většinu písní na desce jsme v té či oné podobě měli připravenou již delší čas, některé riffy pocházejí ještě z doby, kdy vznikalo album „When Eden Burns“. Hráli jsme i v některých jiných kapelách, ale to rozhodně nebyl ten hlavní důvod, proč se věci zastavily a pak se vydání desky pořád odsouvalo. Spousta věcí v našich osobních životech najednou dostala vyšší prioritu, než tvorba hudby. Myslím si, že po vydání „When Eden Burns“ jsme příliš očekávali, že se věci pro nás pohnou směrem k lepšímu a ono se stále nic nedělo, takže naše inspirace poněkud poklesla. Všichni jsme měli určité pochybnosti o tom, jak by nová deska měla vypadat, tak, abychom s ní byli spokojeni a byli na ní hrdi, stejně tak, jako jsme se cítili po vydání „When Eden Burns“, protože na téhle desce jsme dle mého shromáždili fakt ten nejlepší materiál. No, protože jsme se tomu naplno nevěnovali, přitom jsme stále byli v kontaktu a chtěli jsme vytvořit něco, co by fakt stálo za poslech, tak se to natahovalo. V roce 2010 jsme ten pocit, že to je perfektní neměli, takže bylo rozumnější počkat a dodělat desku tehdy, až na to bude správná doba. Myslím, že jsme udělali dobře.
A jaký je to pro Tebe pocit být po takové době zase zpátky?
Vím, že se všichni kluci cítí velice dobře, neboť se nám podařilo těm, kteří věřili, že Persuader ještě něco vydají, dát vážně dobrou desku, kterou stojí za to si pustit. A jen co se zase vrátíme na pódia a budeme moct zahrát společně s osvědčenými peckami i novinkové skladby, tak to bude pro každého v kapele obrovská odměna.
Výsledkem vašeho návratu je skutečně podařená deska „The Fiction Maze“. Můžeš představit tohle album, v čem jsou dle Tebe ty největší rozdíly mezi vaší starší tvorbou a aktuálními skladbami, co je podle Tebe tou hlavní ingrediencí hudby Persuader, která se najde na každé vaší nahrávce?
Podle mě je „The Fiction Maze“ fakt dobrá deska. Myslím, že základem je tvrdost a hned po ní power metalové optimistické melodie, lepší než ty z „When Eden Burns“. Mohli jsme do písní přidat spoustu věcí a snažit se udělat je přitažlivější a chytlavější, ale neudělali jsme to a spíš jsme se zaměřili na to, abychom získali lepší zvuk. Myslím, že je na téhle desce jasně znát náš kladný vztah k deathu a thrash metalu. Také jsme konečně dosáhli důrazného kytarového zvuku, o jaký jsme se vždycky snažili a při kterém kytary vyniknou.
Jak probíhalo nahrávání, zaznamenal jsi nějaké odlišnosti při tvorbě „The Fiction Maze“ proti tvorbě předchozích alb?
Někdo by mohl říct, že nahrávka vznikala strašně dlouho. Sakra, osm let! Emil (pozn. Norberg) byl z nás nejvíc frustrovaný z toho, že se nic neděje, takže se nejčastěji pokoušel ten proces spustit. Společně s Efraimem přispěli nejvíc, vyměňovali si nápady, psali riffy, vokální linky, texty… A tak jsme se rozhodli, že by byla škoda to nezaznamenat, takže jsme se do toho pustili sami v pronajatém studiu. Je to první deska, kterou jsme dělali tímhle způsobem. Myslím si, že čím déle na písních děláš, tím je to složitější, nebylo to tak jednoduché, jako u starších desek, tady jsme museli předělávat už hotové věci, tak, abychom cítili, že jejich dokončení je v pořádku, že to je ono.
Kterou skladbu z aktuální desky bys doporučil jako nejlepšího reprezentanta Persuader, na kterou z písní jsi nejvíc hrdý?
První skladba, kterou jsme dokončili, byla „One Lifetime“, ta vznikla někdy v roce 2008 a zněla skoro tak, jako ve finální verzi na albu. Dlouhou dobu jsem si myslel, že je to stejně silný otvírák, jako byl na předchozí desce „Twisted Eyes“. Stále jí považuji za výbornou, ale ne tak dobrou, jako právě „Twisted Eyes“, kterou považuji za úplně nejlepší skladbu Persuader. Je to prostě šílené, to spojení dobrých riffů a vokálu do jednoho celku a když pak přijde refrén - WHHHAAAAMMY! Homerun! :). Z „The Fiction Maze miluju „Falling Faster“ s deathovým beatem v úvodu, přímočarým riffováním a bizarním zpěvem i textem. „Son Of Sodom“ taky stojí za vypíchnutí, je to opravdu skvělá písnička, kde jsou využity veškeré nástroje, které můžeme použít.
Považuješ za důležité prezentovat album i prostřednictvím videoklipu? Máte v tomto směru nějaké konkrétní plány?
Nemyslím si, že je aktuálně důležité dělat právě teď nějaký videoklip, i když by to samozřejmě mohla být zábava… Ale není to zrovna levná záležitost a my můžeme utrácet nějakým zajímavějším způsobem, třeba by bylo lepší za ty peníze financovat tour.
A jak to tedy vypadá s koncertní aktivitou Persuader? Pokud se nepletu, tak Persuader ještě nikdy nehráli v České republice. Je nějaká šance, že se to s aktuální deskou změní?
V nejbližší době chystáme pár koncertů, ten první bude v našem rodném městě, to bude ideální příležitost pro všechny naše přátele a lidi z místní metalové scény, kteří nás neměli už dlouhou dobu příležitost vidět. Zároveň probíráme otázku evropského turné, které by mohlo přijít někdy na podzim, ale zatím nic není jisté. Pokud to dopadne, tak dojde i na nějaký koncert v České republice. ;-).
Persuader svojí činnost zahájili pčed sedmnácti lety. Co nejpodstatnější se podle tebe změnilo na hudební scéně za tuhle dobu?
Tak to fakt nevím, myslím si, že nejvíc věcí změnil internet. Je daleko jednodušší dostat svojí hudbu k lidem, ale zároveň to roztříštilo tenhle byzmys. Lidi dneska můžou řídit nahrávací společnost ze svého obýváku. Taky se zdá, že na světě je najednou bilion kapel. Když jsme začínali, tak nikdo nebyl schopen vydat desku bez podepsané smlouvy s nějakým labelem. Dřív bylo nemyslitelné, aby hudebník neměl k dispozici nějaké demo a měl vydat desku. Dneska si řada lidí pořizuje záznamy sama a dokonce si je i vydávají na vlastní pěst. Totálně se změnil způsob nahrávání, dneska pořídíš nahrávku doma na počítači, za pomoci samplů a kytarových a basových simulátorů a přitom to zní, jako bys byl ve studiu za milion dolarů. Je to opravdu legrace vzpomínat na to, jak jsme pořizovali nahrávky v době, když jsme byli teenageři, pomocí analogových čtyřstopých pásků a bicích automatů, které zněly jako cokoliv jiného, než skutečné bicí. Haha, teď je to tak jednoduché, i když to vyžaduje trošku se naučit kouzlení s počítačovým protools/cubase atd.
Které z těch alb, co jsi nahrával, považuješ za svoje nejlepší?
To je těžké říct, vždycky cítíš, že ta poslední nahrávka je nejlepší… a já si myslím, že by to tak i mělo být. Věřím tomu, že „The Fiction Maze“ je silné album, se silnými skladbami i výbornou produkcí. Není na téhle desce prakticky nic, o čem bych si myslel, že bychom mohli udělat lépe, a proto považuji „The Fiction Maze“ k dnešnímu dni za svojí nejlepší desku. Ale rozumím i těm, kteří za náš nejlepší počin považuji „Evolution Purgatory“ nebo „When Eden Burns“. Není to náhoda, že „The Fiction Maze“ je temnější a odvážnější než „When Eden Burns“. Není to nic, co bychom prodiskutovávali, takhle jsme to cítili, že nechceme dělat naší hudbu veselejší a nekonfliktní, než tomu bylo na „When Eden Burns“. Chtěli jsme být temnější a silnější. Chtěli jsme, aby si lidi, kteří si tuhle desku pustí poprvé řekli: „Sakra! Ti se utrhli ze řetězu!“ Samozřejmě, že s dalším albem se to zase může otočit!
Kdo nebo co mělo největší vliv na tvoje rozhodnutí věnovat se hudbě?
Metallica byla jedna z prvních kapel, která mě chytla, a pak jsem rychle objevil death metal… Deicide, Morbid Angel a tak. A pak taky švédský death metal. Stále považuji album „Slaughter Of The Soul“ od At The Gates za jedno z nejlepších alb, která kdy vznikla.Vyrůstal jsem ve městě Umeå, odkud pocházejí Messhugah, takže ti byli také velkou inspirací. Díky nim i tamní silné metalové scéně spousta nadějných muzikantů a kapel věřila tomu, že také mohou prorazit. Už v době, kdy tihle kluci začali hrát ještě jako teenageři a hráli jen malé koncerty v Umeå, už tehdy to bylo něco velmi unikátního. A každý věděl, že oni dokázali něco opravdu velkého! Zněli úžasně živě.. energicky a agresivně! Tomu se říká ryzí talent.
A co je hlavním důvodem toho, že se hudbě věnuješ takovou dobu, co tě na tom láká a přitahuje?
Všichni chceme být stále kreativní, živě hrát a stále máme co nabídnout metalové scéně i našim fanouškům.
Co máš radši, práci ve studiu nebo živé koncerty?
Usilujeme o to, abychom měli víc koncertů. Snad se nám podaří domluvit tour a konečně se setkáme s našimi fanoušky i jinde, než ve Švédsku.
Máš ještě nějaké ambice, kterých jsi v hudbě nedosáhl
Takových je spousta…, prosadit se víc, dostat naše jméno na velké festivaly a na tour. Udělat a prodat další alba, udělat je lepší, než ta předchozí, získat více uznání, tak, abychom mohli věnovat více času tvorbě hudby, měli více času na turné, místo toho, abychom chodili do práce a trávili v ní stále víc času, abychom byli schopní platit složenky…
A na závěr tradiční prostor pro to, abys řekl to, na co se Tě dosud nikdo z novinářů nezeptal a Ty bys měl přitom chuť na to odpovědět :-).
Hahaha…, zatím se nikdo nezeptal na to, co si myslíme o věčném srovnávání s Blind Guardian…, ne, vážně…, můžu prozradit, že už máme nějaké zárodky pro nové album, a že bude nejlepší, když stejně dramaticky, jako jsme to dělali s „The Fiction Maze“, oznámíme termín jeho vydání…
Takže pojďme na to, další album Persuader PRAVDĚPODOBNĚ vyjde… (wait for it).. do osmi let!!!
Tak ne, ještě jednou a vážně, hovořili jsme o tom, jak je důležité vydat další album, takže by to nemělo trvat celou další dekádu!
Cheers Daniel Sundbom
|
