S vydáním nového alba si Bonfire pospíšili a druhý díl jejich nejsilnější trojčlenky vyšel hned v roce následujícím po vydání „Don´t Touch the Light“. Bonfire se jej vydali nahrát za oceán, kde se dostali do rukou Michaela Wagenera (i to svědčí o tom, že status kapely rozhodně nebyl zanedbatelný). Po odchodu Dominika Hülshorsta Bonfire dočasně fungovali pouze jako kvartet a tak se bicích partů na desce ujal Ken Mary (Fifth Angel, House Of Lords), na desce najdete i kompoziční výpůjčku od Jacka Pontiho a Joe Lynn-Turnera.
A tím jsou prakticky všechny podstatné změny vyčerpány. Jede se v kolejích, postavených při „Don´t Touch The Light“, snad jen s o něco temnějším, dramatičtějším a jedovatějším podtextem. Vokální suverenita Clause Lessmanna nemá hranic, kytarové přestřelky Hanse Zillera a Horsta Maier-Thorna jsou maximálně výživné, melodické refrény jen těžko mohou být vydařenější, nasládlé výpomocné vokály skvěle nakopávají atmosféru skladeb, a nápady, které z kluků vypadly, se systematicky trefují přesně na území patřící krajanům Scorpions či melodikům Bon Jovi, stejně jako v kole minulém nenajdete slabší článek (bodejť by ano, když jedenáctka skladeb byla vybrána z víc jak dvou tuctů kandidátů).
Z nepřeberné škály povedené muziky si dovolím vypíchnout především dramatickou, vzrušující „Never Mind“ s kapkou vokálního jízlivosti přibroušených Clausových hlasivek a s hodně kousavou kytarou, tahavější „Fantasy“ s velice variabilním a emotivním vokálem a závěrečnou skvěle vygradovanou „Cold Days“. Za pozornost stojí obě předělávky - „Sleeping All Alone“, ve které naivní nádech originálu Surgin zůstal zachován, Bonfire přidali jen tolik typický vlastní švih a uvolněnost, Turnerovka „Sweet Obsession“ (ve které mimochodem neustále slyším slovenský Team :-) ) má pak oproti originálu daleko pozitivnější a lehkou náladu. Ale netřeba zdůrazňovat a ukazovat, za maximální pozornost stojí všech jedenáct snadno zapamatovatelných refrénů, které z hlavy jen tak snadno nedostanete. Snad jen „Give It A Try“ coby baladický zástupce postrádá tu intenzivní sílu, známou z „You Make Me Feel“.
Forma Bonfire kulminovala. Na bubenickou stoličku kluci koncem roku ulovili Edgara Patrika (Sinner, Samson, Tyran Pace) a během turné se ze zdravotních důvodů poroučel Horst-Maier Thorn, za kterého Bonfire našli náhradu v Angelu Schleiferovi (aneb takhle to může dopadnout, když potkáte krajana, v té době působícího v Pretty Maids, v Dánsku na letišti a dáte řeč…). A neb žhavé železo bylo třeba systematicky kout, chystali se v téhle sestavě kluci nahrávat nové album. Ale když dokončili desku „Point Blank“ už jich bylo zase o jednoho méně…
|
