Když před třemi lety švédští sokolníci Falconer vydali album „Armod“, trochu to skříplo. Nic tragického, ale přece jen určitý návrat k folku a častější využití tradicionálů, silné užití domorodštiny a zejména jakési občasné vzduchoprázdno někteří fandové (i pisálci) skousávali poměrně ztěžka. Netroufám si soudit, zda se u Falconer bouchlo do stolu s konstatováním, že se kapela vrátí ke starým pořádkům anebo se to všechno vyvinulo přirozenou cestou. Každopádně, to, jakou spontánní živelností je nabité aktuální (již osmé) album „Black Moon Rising“, nasvědčuje té druhé variantě.
Co je při starém? Stefan Weinerhall je výhradním autorem celého alba. Hudba Falconer opět vychází z křížence drsné romantiky, hudební noblesy, přímočaré razance a melodických veletočů. Důstojný hlas Matthiase Blada v sobě má stále neuvěřitelné množství elegance. Vzájemná spolupráce kytar Stefana Weinerhalla a Jimmyho Hedlunda je naprosto fascinující. Podmanivá atmosféra, čpící středověkem či chladným severem je naprosto pohlcující., Čím mě však Falconer totálně vyrazili pojistky, to je živelná kvapíkovost rytmiky, která nadýchaným melodiím a hudební grácii dodává až neskutečnou šťávu.
Je to radost, když člověk může chválit. A na „Black Moon Rising“ je skvělé, že chvála může přijít i za ty dvě nejobyčejnější položky. Zkuste „In Ruins“ či „Downing Of A Sombre Age“, v obou případech syrovější, až ke klasickému metalu tíhnoucí kousky, zbavené většiny vzletnosti, a protože i v těchto skladbách je těch událostí a háčků dostatek na to, abyste si spokojeně podupávali nohou do rytmu, je jasné, že když Falconer vytáhnou své nejsilnější zbraně, půjde o malou hudební extázi.
Tak jako v poetické vzpomínce na „Valčík se smrtí“ ve středověkem vonící výpravné romanťárně (i ta kousavá kytara zapadá do téhle atmosféry) „Scoundrel And The Squire“, v elegantně optimistické „At The Jester´s Ball“ s dramatickým vokálem, tak jako v ostré riffovce s úchvatným sborovým mručením a dalším návratem do středověké atmosféry „Age Of Runes“, tak jako v rozverném pochodovém finále s mávátkovým refrénem „The Priory“, či tak jako v dalších pěti nevyjmenovaných skladbách, vyznačujících se živelnou energií, dynamikou, melodičností, neposednými sóly i poutavými zvraty.
„On burning wings you fly into a dead horizon…“, hlásají Falconer v titulním songu alba. A protože se jim podařilo s jejich žhavou muzikou doletět až k tomuto horizontu, nezbývá než (s ohromnou chutí a maximálním uspokojením) konstatovat, že „Black Moon Rising“ je tou nejlepší kolekcí, kterou se kdy Sokolníkům podařilo dát dohomady.
|
