Rok se s rokem sešel a matador české rock metalové scény vydává nové album. Opět se setkáváme s novým označením Brichtovy kapely. Ta tentokrát dostala přídomek "Trio" s vysvětlením, že "Aleš Brichta Project" bude zaměřený na metal a "Aleš Brichta Trio" na pop rock. Zní to logicky, ale otázkou je, jak dlouho to Alešovi vydrží, neboť něco podobného jsme slyšeli i u "Aleš Brichta Bandu" či "AB Bandu". Název necháme stranou a zaměříme se na to nejdůležitější a tím je hudba.
Nové album "Papírovej drak" (původní název "Kriploid" naštěstí nevyšel) se tedy nese v klidnějším duchu a je takovým příjemným a nenásilným návratem k prvním Brichtovým sólovým deskám. Po textové stránce je příjemným překvapením, neboť poslední roky se nesly především ve znamení Brichotvých útoků na naší politickou scénu a osobně se mi to již začalo dosti zajídat. Ničeho podobného se na novém albu nedočkáte.
Úvod obstarává titulní věc a hned při prvním poslechu mě přepadla vlna nostalgie. Přiznávám, že něco podobného mi od Aleše Brichty chybělo. Nebudu chodit okolo horké kaše a jen dodám, že v podobném stylu se odehrávají i "A ty sis ostříhala vlasy", "Ve stínu svíčky" (s nádhernými linkami zpěvu ve slokách), "Náhrdelník z mušlí" či "Nejde to nejde". Každá z nich má silné hitové ambice a budete mít chuť se k nim vracet znovu a znovu.
Pro zpestření se však na albu nachází i heavy kousky. "Kriploid" se vrací k náladě alba "Divadlo snů" a přestože bych si ho dokázal představit spíše na příští desce Brichtova Projectu, tak musím říci, že na albu nepůsobí jako pěst na oko a alespoň posluchače mile překvapí. To "Překážková dráha" se na album hodí podstatně více, ale je to především díky faktu, že ji chybí ten skutečný nádech tvrdého bigbítu.
Album však nese i odlehčené kousky jako "Půjčovna vrahů", která má nakažlivý refrén ála Chinaski (úsměvný refrén mi připomněl zpívající umpalumpy z filmu "Karlík a továrna na čokoládu") či swingová "Plný zuby", která dává vzpomenout na skvělou "A nebo snad ráno" z alba "American Bull".
Jak bylo u Alešových sólovek zvykem, tak i zde se objevuje několik coverů. Jedná se o skladby "Astrolog" od Vladimíra Merty, "Shane" od Ládi Vodičky a "Superhero" od běloruského houslisty Alexandra Rybaka. Poslední dvě jmenované považuji za vrcholy alba a pokud se "Superhero" (adept na videoklip) neuchytí, tak už vážně nevím, co by lidé od Aleše Brichty ještě chtěli.
Aleš Brichta po dlouhé době vydal album, na kterém má každá skladba své místo a posluchač nemá potřebu některé přeskakovat (jako u posledních třech desek). Opět zpívá s chutí ("Shane" je v jeho podání skutečnou lahůdkou) a při poslechu máte pocit, že si nahrávání skutečně užíval. Nebýt těch šíleně otravných hammondů ("Kriploid", "Nejde to nejde"...), tak bych ještě půl bodu přidal. Ti, kteří se však rádi vrací ke skladbám "Dívka s perlami ve vlasech", "Barák na vodstřel", "Nemám", "Lidi jsou lidi", "Naposled", tak budou s novým albem nad míru spokojeni.
|
